Dnešní 6. kolo 2. ligy D bych mohl nazvat jakýmsi zlomením pardubického prokletí, AKIS totiž loni uštědřil Caisse ještě milosrdnou porážku 5 : 3 a letos i přes jeho slabý start a naše posílení měl být těžkou překážkou. Mně osobně se tato nepříjemná zkušenost vlastně netýká, protože jsem loni v Caisse ještě neúčinkoval. Byli tu však jiní, kteří varovně kynuli prstem (např. Petr Buchníček), i když z loňského prohraného zápasu zbylo pro dnešní mač jen "smyčcové" kvarteto Buchníček, Smištík, Kratochvíl, Tesař.
Cestou na zápas jsem ve vlaku přemýšlel o svém dnešním soupeři. Připravit se na tři možnosti, navíc po včerejším náročném zápase v Rakousku, není žádný med a tak jsem si pořád něco opakoval, až jsem nakonec tak trochu usnul:-). Tedy přesněji řečeno, pod tíhou určité únavy vypínám mozek na přemýšlení a nechávám ho i přes zavřené oči v pohotovosti pro dění kolem:-). V Třebíči se po výstupu z vlaku setkávám s Milanem Smištíkem, který ihned po pozdravu na mě začne chrlit nejrůznější vtipné historky ze střelického světa, přičemž mě pro jistotu upozorní, že na tu nejlepší si nějak nemůže úplně vzpomenout:-). Pokud se prý však začne u partie smát, nemám se čemu divit:-) S historkami na rtu pak Milan (i s drobnými pochybnostmi) neomylně trefí správnou trasu k Atomu, již dopředu jsem však upozorněn na strašlivě prudký kopec, na jehož konci má být náš hrací stánek. Po zkušenostech ze zářijového šachování v italském Livignu, kde jsme v hornaté krajině překonali i převýšení 1000 metrů, jsem plný očekávání a nějak se mi to nechce věřit...:-). Když potom tento "prudký kopec" vyšlápneme během necelých 5 minut, je mi jasné, co z člověka udělají cigarety, pro které Milan (krom ještě nějakého nealko pití) míří do Alberta. Já si dokupuji jen něco pro doplnění energie, čekám náročnou partii...
Do zápasu jsme nastoupili v sestavě 1. Vyskočil, 2. Kulovaná, 3. Buchníček, 4. Smištík, 5. Kratochvíl, 6. Píza, 7. Bělohlávek, 8. Tesař. Sestava, ze které ještě na poslední chvíli vypadl Jaro Bednář, se zdála být velmi silná a tak jsme byli zvědavi, s čím přijede náš protivník. AKIS v Třebíči ještě nehrál, a tak se snadno přihodilo, že hotel Atom jakžtakž našlo pouze jedno auto, to druhé mělo zpoždění 15 minut. Tento čas jsme ale hostům nijak neúčtovali, hrálo se normálně bez penalizace. Při pohledech na kvapně přicházející hosty jsem poznával jen pár hráčů, mezi jinými samozřejmě IM Eduarda Prandstettera, mého dnešního soupeře a v minulosti též našeho úspěšného reprezentanta. Hostům nicméně chyběli Borek Bernard a Jiří Pačovský, což nás stavělo poměrně zřetelně do role favorita. Že však papírové předpoklady nemusí vždy jasně platit, ukázal tento zápas.
Začínalo se poměrně opatrně. Já volím klidné poziční vody, Evča, pro kterou je tento zápas třebíčskou premiérou, se proti Josefu Sýkorovi brání sicilkou, kterou ovšem ve formě scheweningenu hraje s obrácenými barvami soupeř a má tak tempo navíc. Petrův soupeř na trojce (Jan Smutný) se v italské brzy pouští do akce na dámském křídle, což jsem asi viděl hrát hlavně u bílých (pokud se ovšem nepletu). Milan na čtyřce reaguje agresivně na měkký servis Sergeje Petuchova a vynáší mu to ze zahájení volnější a pohodlnější hru. Na pětce hraje Pepa Kratochvíl proti Tomáši Veselému a snaží se útočit v Sozinově sicilské. Vlasta Píza, na poslední chvíli donominovaný za Jaro Bednáře, hraje taky Sozinovu sicilku, ale černými. K opisování však nedochází, Vlasta černýma rochuje málo vídaně na dlouho, což ale přináší zajímavou hru. Na sedmičce si dává Petr Bělohlávek zase trochu na čas a tak se poměrně dlouho nic zvláštního neděje. No a na osmičce je Jenda Tesař, který se o sobotním večeru navrátil z turnaje v Mariánským Lázních, kde se mu však hrubě nedařilo a ztratil do Ela mnoho bodů. V Třebíči však ožívá a opět vrhá celého svého génia na soupeřova krále...:-)
Jako první končí Pepova partie, kde se černému nakonec podařilo ubránit svého krále a vše končí věčným šachem. Po nadějně vyhlížející oběti kvality mohl Pepa s dobráním druhého pěšce zkoušet štěstí i jinak, ale výsledek by nebyl úplně jasný a tak s ubývajícím časem raději remíza - 0,5 : 0,5.
Chvíli poté však smutně vyvěšuje prapor Milan, kterému po až příliš agresivně pojatém způsobu hry mnoho nezbylo. Velká škoda, jak rád bych nyní slyšel jeho smích. Milan poté rychle odjíždí i s mou šachovou propiskou (šachové motivy) a my bohužel prohráváme - 0,5 : 1,5.
Naštěstí je tu Honza Tesař, kterému se jeho soupeř v kritické pozici lekne a po pár ústupech následuje rychlý závěr a my tím vyrovnáváme na 1,5 : 1,5. Jenda však ke své škodě přechází kolem velmi efektní oběti dámy, po níž by už následovaly jen dva tahy do matu, a po čemž by se jistě dostal do učebnic. No posuďte sami:
 |
 |
|
|
|
|
 |
|
8 |
 |
|
|
 |
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
 |
|
|
|
 |
 |
|
 |
4 |
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
 |
|
|
|
|
|
 |
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| Hennig–Tesař po 26.Dxe4 | ||||||||
V této pozici mohl Jenda efektně zakončit po 26.-Dxh2!!+ 27.Kxh2 Jf5+ 28.Dh4 Vxh4 mat, což by znamenalo nádherný podpis pod touto svižně vedenou partií. Vítězství se nakonec konalo po 26.-Dxf2 27.Jf3 Ve8 28.Je5 Jf5 29.Jf1 Jg3+ 30.Jxg3 Dxg3 - 0 : 1.
Hennig–Tesař, vedle Petr Bělohlávek
Velmi důležitá je partie na 6. šachovici, kde hraje Vlasta Píza. Po taktické šarvátce zůstává Vlastovi převaha dvou lehkých figur proti věži (D+V+V+4p - D+V+S+J+4p), jeho král je však už bez pěšcové ochrany. V nejasné pozici však soupeř chybuje a po výměně dam ztrácí kvalitu a tím i partii. Výborně Vlasto, jdeme do důležitého vedení 2,5 : 1.5! A já doufám, že z Vlasty už je zase ten bijec z loňské sezóny, vždyť v roce 2011 má zatím 3/3!
Vlastimil Píza
Soupeř se však nevzdává a zásluhou Ondřeje Krause vyrovnává. Náš webmaster si bohužel naběhl do až příliš velké časovky, kde neubránil trochu horší pozici a jeho mladý soupeř (teprve 17 let) ho překombinoval. Je tedy vyrovnáno na 2,5 : 2,5.
Zbývají poslední tři partie na prvních třech deskách. Průběh na nich je v tuto chvíli příznivý, no nebylo všechno tak jasné. Hlavně Evča se musela vypořádat s velkým časovým deficitem, soupeř jí však trochu ulehčil výměnou dam a přechodem do horší koncovky. Petr měl zase plné ruce práce, aby vůbec vyrovnal a já se v úplně rovné, tupé pozici, snažil na svého soupeře "cosi" vymyslet.
Jako první z těchto partií končí ta moje. Eduard Prandstetter je zkušený harcovník, přesto na malou chvíli polevil a umožnil mi v těžkotonážní koncovce vpád věže na sedmou řadu. Po její výměně jsem víceméně vynuceně získal pěšce (jinak by černý zahynul na pasivitu) a i přes určitou soupeřovu iniciativu se mi podaří vyměnit dámy a partii dovést do věžovky. V ní máme 4 pěšce na královském křídle proti sobě (vč. králů), já však navíc volného b-pěšce, kterého drží moje věž a to mi dává šance na výhru. Soupeř nelehkou koncovku nakonec neudrží (nevím jestli to šlo), a tak se ujímáme opět vedení, tentokrát 3,5 : 2,5. Za vítězství jsem samozřejmě rád, ale z partie mám divný pocit, jako bych z ničeho udělal něco a nebyla to moc ani moje zásluha. No, měl bych těmi bílými přeci jen něco více dělat, aby se na to dalo aspoň trochu koukat...
Vyskočil–Prandstetter
Předposlední skončivší partií je ta Petrova, kde soupeř přešel okolo více nadějných možností, které mu zajišťovaly slušnou výhodu jak ve střední hře, tak v začínající koncovce. Nevím nakolik byla partie ovlivněná časovou tísní, no koncovku sehrál Petrův soupeř poměrně slabě a od lepší koncovky se přes vyrovnanou dostal po výměně čtyř věží až do prohrané, kde dominoval bílý kůň nad bělopolným střelcem černého. Na této partii bylo ovšem jasně vidět, jak důležitá je zkušenost a chladnokrevnost, které tuto partii nakonec rozhodly v Petrův prospěch a tím nám definitivně zajistily důležité body. Je rozhodnuto, vedeme 4,5 : 2,5!
Poslední dohrává Evča, která do partie vložila opravdu hodně energie, zvláště po nuceném odmítnutí remízy ve střední hře, kdy ve zhruba vyrovnané pozici měla deficit 40 minut. Zápas v tu chvíli moc nevypadal, a tak jsme prostě museli všichni hrát. Po přechodu do lepší koncovky pak prokázala velmi dobrou techniku, bravurně si poradila s ubývajícím časem i soupeřem a zvýšila své třebíčské skóre již na 3/3!.
Partie Sýkora–Kulovaná byla pro Evu první na třebíčské půdě
To vše znamená konečný stav zápasu 5,5 : 2,5, který sice tak úplně nevystihuje jeho průběh, ale díky naší bojovnosti je myslím naprosto zasloužený.
Závěrem možno tedy konstatovat, že i přes větší komplikace se Caisse nakonec podařilo otočit dějinným kolem. Na světě je tak důležité vítězství, návdavkem pak i sympaticky vyhlížející skóre zápasu. A aby dobrých zpráv nebylo málo, zazněla hracím sálem bomba, jako by se snad někdo pokoušel rozbít A(a)tom - Polabiny B : Zaječice 3,5 : 4,5!!! Tento výsledek, jistě v mnohém ovlivněný souběžně probíhající Extraligou (hned 5 absentujících hráčů Polabin!), pro nás znamená důležitou psychologickou výhodu, i když vyhráno ještě zdaleka není. Další těžcí soupeři jsou před námi (Duras B, Vysoké Mýto, Polabiny B) a například skóre máme stále ještě o něco horší. Nicméně jsme o krok napřed a tak pojďme Caisso, pojďme do toho...!
Splním ještě zpravodajskou povinnost a udám odkazy na všechny výsledky a tabulku 2. ligy D a dále též dnešní sehrané partie, které mi rychle poslal Pepa Kratochvíl, za což mu děkuji. Na závěr se ještě rozloučíme pohledem na kapitánské duo áčka loni a letos - Lezsek Ciešlak a Miroslav Michálek. Po sobotní "mokré" přípravě mohli o den později oba už jen spokojeně konstatovat stoprocentní bodovou nadílku. Cenné vítězství totiž přivezlo naše béčko z Litomyšle za výhru 3 : 5 a přiživilo tak své šance na záchranu.
Leszek Ciešlak a Mirek Michálek
