Šachový víkend mi začíná jako již tradičně sobotním posezením s hráči ze Slovenska, Martinem Lednickým a Jánem Hlasem, v restauraci nazvané Neptun, námi z historické tradice označované jako Lihovar, ovšem nejpřesnější název zní Centrum Lihovar - Neptun. Tentokrát jsme se sešli jen v komornější sestavě. Dále totiž přišli jen manželé Ciešlakovi. I tak se ale vytvořila pohodová atmosféra, vhodná k odreagování se před zápasem. Martin si jako obvykle objednal smažený sýr, přičemž číšnice už při zapisování jeho objednávky znalecky přikyvovala, že ví, že to bude s americkými bramborami. Jako obvykle Martin rozdával vtip za vtipem. Jeden ústní žertík jsem si dokonce donesl až domů, jelikož jsem ho nepochopil na místě, a to když jsem se ho ptal, jestli se připravoval na svého soupeře. Odpověděl: „Díval som sa, že moj súper na 1.d4 hráva 1….d5“. Až doma při zadávání partií do počítače jsem si uvědomil, že Martin "hrá iba" 1.e4 :o). Takže takový on je.
Druhý den jsme se plni optimismu vydali ke klíčovému zápasu o „přežití“ v druhé lize D. Na únor nezvykle pěkné počasí mě doprovázelo cestou do hrací místnosti, kde nás čekali Sokolíci z Jihlavy - Bedřichova. Hosté přijeli i díky přízni počasí včas. Plni bojovnosti se nikterak netajili skutečností, že chtějí vyhrát. Mně to vhánělo úsměv na rty, neboť jsem si byl vítězstvím našeho družstva jist a připomínalo mi to situaci vhozené myši do akvária, která se ptá hada, zda-li tam nemá něco dobrého k jídlu :o).
Začalo se tedy hrát úderem desáté hodiny. Já ještě narychlo pořídil několik fotografií a zasedl k partii. Ve svižném tempu jsem odehrál se soupeřem zahájení, variantu se kterou jsem počítal a nad následnou pozicí se zamyslel. Ovšem, ono nebylo něco v pořádku. V partii chybělo to malinké plus pro mě, které tam mělo být. Kde udělali soudruzi z NDR chybu, jsem se dověděl až doma při přepisování partií. Proto jsem ještě chvíli tahal rovnou pozici, kde šance na protihru měl spíše soupeř než já, a tak po poradě se zástupcem kapitána Tondou Čížkem jsem nabídl remis, kterou soupeř přijal. 7.stůl: Bradáč – Zemek ½.
Postavil jsem tedy po sobě zpět figurky na základní pole a pozoroval zápolící spoluhráče, respektive jejich šachové pozice na deskách. Nic jednoznačného se neobjevovalo. První, druhá a osmá deska byla po zahájení spíše horší pro nás, naopak třetí a čtvrtý stůl vypadal mnohem lépe. Na páté a šesté šachovnici stála rovina. Poté, co se Toník v horší pozici domluvil se soupeřem na remíze - 1.stůl: Čížek – Brychta ½ - a Láďa se přesvědčil o pravdivosti statistik, které říkají, že výměnná varianta francouzské obrany je velmi často remis - 5.stůl: Vojtěch – Vincze ½ -, jsem odešel na oběd. Ještě předtím jsem koukl na druhý stůl, tam Pavel bojoval již s kvalitou méně.
Po mém návratu končily ve zbývajících partiích časové tísně. Martin vítězí - 3. stůl: Lednický – Seidl 1:0 -, bohužel na straně druhé vzápětí nato prohrává Leszek svoji partii - 8. stůl: Mojžíš – Ciešlak 1:0. Stav byl tedy 2 ½ -2 ½, ovšem na zbývajících třech stolech byli Miloš i Ján v přivyhraných koncovkách a u Pavla to vypadalo, že pozici, byť měl o kvalitu méně, udrží. Nikdo z přihlížejících domácích hráčů nebyl na pochybách o výsledku v náš prospěch. Ovšem u sportu jako jsou šachy netřeba připomínat, že štěstěna bývá vrtkavá. Začaly se dít smutné věci. Jak u Miloše tak bohužel i u Jána se pomalu figurky ze šachovnice vytrácely až k nebezpečně malému množství. Poté také došlo k nejhoršímu. Oba výše jmenovaní měli sice o pěšce více, nicméně už v remízových pozicích. Stůl č. 6: Mouryc – Milostný ½ a stůl č. 4: Škoda – Hlas ½. Stav byl tedy 3 ½ ku 3½ a jelikož na druhé desce stále Pavel držel a až do konce udržel svého soupeře, který se snažil velmi dlouho prosadit svoji věž proti střelci, tak i tato partie skončila pravidlem o padesáti tazích nakonec remízou - stůl č. 2 Jurek – Švanda ½.
Remizovali jsme tedy s hráči Sokola Bedřichov 4:4 a tím se naše šance na záchranu přesouvají spíše do teoretické roviny. Ovšem definitivně rozhodne až další zápas s celkem Zaječic. Soutěžní tabulka je tak trochu jako dav, když padnete dolů, už vám nikdo nedovolí se zvednout. Klesli jsme hluboko po nevydařeném úvodu a teď každý, kdo s námi hraje, ze sebe jakoby vydává to nejlepší, protože přeci neztratí body s mužstvem, co se krčí na konci tabulky. Nikdo netouží nahradit naše místo a převzít kartu černého Petra. Takže přátelé a spoluhráči, uvidíme se opět za 14 dní na zápase 8. kola. Co se má stát, staň se! Ať je to však se ctí! Proto hlavy vzhůru a do dalších bojů opět s větou „hrrrr na ně!!!!!!!!!“.
