Na zápas v Bedřichově jsem se chystal tradičně vláčkem, než mi napsal Petr Buchníček, že nakonec nehraje náš webmaster Petr Bělohlávek. Tím pádem definitivně padl Petrův slibovaný rodinný víkend, no současně byla vyřešená logistika na tento mač.
Petrovi jsem udělal radost aspoň tím, že jsem přijel až téměř k němu na konečnou 8 do Starého Lískovce, odkud jsme pokračovali do Střelic za Milanem Smištíkem. Milan přišel trochu proti předpovědím včas, nicméně mou propisku s šachovými motivy definitivně ztratil. Více štěstí měla před 14 dny Evča Kulovaná, která mu půjčila propisku na Durasu a i přes Milanovo pozápasové zapomenutí jí byl tento vzácný talisman osobně vrátit. Poté jsme ve Velkém Meziříčí nabrali Pepu Kratochvíla, který jen nevěřícně zíral na náš včasný příjezd. Všechno šlo tedy do puntíku podle načasování, jen náš příjezd do Bedřichova přišel díky tomu nečekaně brzy (9.24). Místní sportovní hala kde jsme hráli, proto ještě zela prázdnotou, a tak jsme se v mrazivém dopoledni vydali na předem ztracený průzkum místních pohostinství. Malá naděje na čaj doslova svitla v Zezulkárně (tuším), kde se - svítilo. Když jsem vstoupil mezi dveře, spatřil jsem pozadí místní hospodské, která na můj opatrný dotaz, zdali si můžeme dát čaj nebo se na chvilku aspoň ohřát, odpověděla podobně, jako kdysi Halina Pawlowská ve filmu "Vrať se do hrobu". Poté stačila dodat, že ohřát se můžeme až od 11.00, no na dvojsmyslnou konverzaci jsem se nechytil a šel s ostatními zpátky k hale, kde právě přijíždělo auto s prvním domácím borcem Tomášem Mourycem.
Tomáš hraje také v Brně (za Vinohrady) a byl docela pohodově naložený. Při rozmluvě s Pepkem z něj padala jména nemocných či na dnešní zápas jinak nemohoucích, a tak jsem pochopil, že domácí nejspíš nebudou kompletní. Moje příprava tím také moc neutrpěla, protože po včerejším téměř půlnočním návratu z Vídně na něco důslednějšího stejně nebyl čas. Bedřichovští se nakonec sešli v sedmi statečných, z nichž druhá polovina byla náhradnická. Zajímavostí bylo, že elově nejsilnějším hráčem zdecimované domácí sestavy, byl paradoxně až 10 hráč soupisky Josef Bína, který si ale dlouhodobě udržuje slušnou výkonnost. Bylo tedy jasné, že se máme pokusit o vysoké skóre a aspoň trochu tak dohnat ztrátu v dostizích s Polabinami. Že ale nic není dopředu ložené se potvrdilo i v dnešním zápase.
Naše skóre jako první podle očekávání navýšil Jenda Tesař, který si lehce zakombinoval, na což jehož soupeř s Elem okolo 1600 nedokázal zareagovat. Začíná to tedy pěkně a tak vedeme 0 : 2.
Jenda Tesař rychle vyhrál
Pak se však stalo malé neštěstí v partii Pepy Kratochvíla, který bílými doslova spadnul do varianty skandinávské, kterou zahrál i s teoretickou chybou. Jeho soupeř Josef Bína (jinak vyhlášený časovkář), měl najednou hodinový náskok a po vynucených výměnách snadno zavěsil v koncovce, kde Pepovy dva pěšci za ztracenou figuru nebyli dostatečnou kompenzací. Bylo mně ho líto, protože to byla již druhá porážka v řadě a znovu bílými - 1 : 2.
Všechny ostatní partie se pak už rozhodovaly okolo časovek. Nejprve jsme si mohli trochu oddechnout u Petra Buchníčka, kterému se nebezpečně krátil čas. Ze zahájení vyšel sice s určitou výhodou, pak však nezvolil optimální plán a musel trochu improvizovat. Ani soupeř však nezareagoval úplně přesně a tak nakonec Petr otevřel za cenu pěšce sloupec na krále a pěkně zavěsil - 1 : 3.
Šachovnice 1-5, chybí kouřící Milan Smištík
Poté vyhrál Milan Smištík, kterému ale Tomáš Mouryc dlouho vzdoroval a i přes Milanův velký časový náskok se domácímu borci dlouho dařilo držet krok. Důvod mohl být zřejmě i psychologický. Milan ve střelické hospodě (kde pracuje) vyprávěl kamarádům o svém momentálně ne zrovna šťastném období, které podle jeho slov mohla završit dnešní partie s hráčem minimálně o třídu slabším. Toto "vsugerování" se Milanovi nakonec málem vyplnilo, čemuž napomohla i zvolená ruská černými, obecně považovaná za nepříliš ambiciózní zahájení. Milan ale nakonec o své výhře přece jen rozhodl, i když až po časové kontrole. Troufnu si však tvrdit, že by jeho výhoda v koncovce dam a jedné věže při správné obraně k výhře stačit neměla. Čas je však důležitý partiový činitel a toho Milan naštěstí dokonale využil - 1 : 4.
Skóre se tedy slibně navyšuje a zbývají ještě partie Vlasty Pízy, mě a Oldy Sedláčka. Z tohoto výčtu skončí první ta Vlastova, kde se rozhoduje až v koncovce nestejnopoláků. Vlasta nakonec trochu s přispěním soupeře dobývá pěšce a využívá na dámském křídle převahy 3 na 1 - 1 : 5.
Já se stále snažím najít cestu k soupeřovu králi a i když nějaké výdobytky mám, je to stále složité. Olda Sedláček prošel v partii kolem výhry a najednou je to jeho soupeř Pavel Seidl, který začíná stát líp, dokonce díky postouplému f-pěšci přivyhraně. Olda má sice pěšce navíc, ale v koncovce V+S+5p - V+J+6p to vypadá, že bude muset dát svého koníka za soupeřova mocného pěšce. Poté jsem se už musel věnovat naplno své partii a tak už jen zaslechnu, že partie skončila remízou, zřejmě díky špatnému času Oldova soupeře - 1,5 : 5,5.
Celý dnešní zápas tak končí moje partie proti Štěpánu Seidlovi, z čehož bůhvíjakou radost nemám. V myšlenkách se mi navíc stále vracejí některé nadějné pozice, což nikdy není dobré. Počítač ale nakonec ukazuje, že jsem to s tou realizací dlouho nebylo tak špatné, jak jsem si myslel, i když mi místy dává už docela velkou převahu. Nakonec po divočejším průběhu všechno končí v koncovce K+J+3p - K+S+4p, která je ale remízová. Soupeř také remízu nabídl, já však stále hledám i ty nejniternější cestičky, nicméně je už pozdě. Nakonec se mi ztráta koncentrace ještě málem vymstí, když si po ledabylém 51.-g6? soupeř naštěstí nevšimne možné cesty k výhře. Oddechnul jsem si ale až nyní doma. U partie jsem už spíše bojoval s únavou a se sebou samým a nebezpečí jsem si nijak nepřipouštěl. Tedy nakonec přece jen remíza a tím je stav zápasu upraven na konečných 2 : 6 pro nás.
Závěrem tedy konstatování, že povinnost jsme splnili, ale nic víc. Polabiny vítězí 5.5 : 2,5 s Lokomotivou, která hrála dokonce v šesti (!), a tak se nyní musíme plně koncentrovat na závěr soutěže. Tam nás postupně čekají Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto a právě Polabiny. Pro lepší přehled nabízím ještě pohled na tabulku a výsledky ze svazové databáze, kde se časem objeví také partie.
