Zápas se Sokolem Zaječice byl už jen jednou z mála příležitostí, jak si vítězstvím zajistit šanci na záchranu našeho B-týmu v druhé lize. V předchozím kole jsem si byl vítězstvím nad Sokolem Bedřichov takřka jist, bohužel jsme jen remizovali. V tomto kole však bylo vítězství v zápase spíše mým přáním, než nějakým odhadem výsledku. Nakonec se to však s přispěním určité odevzdanosti soupeře podařilo.
Všichni, kteří minulý týden měli příležitost se mnou vyřizovat nějaké šachové či nešachové záležitosti, si jistě všimli, že jsem byl extrémně nespolehlivý. Omlouvám se tímto všem, kterým jsem něco v nedávné době slíbil, a doposud nesplnil. Přisuzuji to svým sice ne vážným, nicméně přece jen významným soukromým starostem, které mne tyto dny provázejí.
Moji nepozorností tak vznikla i kuriózní situace v úvodu zápasu, kdy na desátou hodinu nedorazil ani rozhodčí, ba ani soupeř. Náhle nás napadala různá vysvětlení, jako třeba zda přeci jen nehrají doma Zaječice. Krátce nato se však dostavil a následně můj omyl vysvětlil rozhodčí David Kaňovský, který si správně všiml v úvodní zprávě, že byl začátek nařízen nikoli na desátou ráno, ale až na 10:30 hod. Holt nejen inzeráty svého nadřízeného je třeba číst :-). Pohrůžky zlynčování pro ztracenou půlhodinku spánku jsem si vysloužil poté, když jsem svým spoluhráčům namísto omluvy odvětil slovy: “aspoň jste tu byli všichni, a výjimečně včas“. K dovršení všeho stačila už jen skutečnost, že jsem ve volném čase, který vznikl čekáním na posunutý zápas, pronesl svůj kritický názor na Francouzkou obranu, neuvědomujíc si, že ji hraje hned několik přítomných hráčů. Tento týden se mi opravdu daří:-).
Začalo se tedy hrát v 10:30 hod., ovšem ne na všech šachovnicích, neboť pro nepříznivé počasí do Třebíče dorazilo pouze jedno auto soupeře, druhé přijelo až několik minut po zahájení hry. Celek Sokolu Zaječice tak nejen že přijel později, ale v čase chřipkové epidemie i v poněkud slabším složení se třemi náhradníky. Tato okolnost nám (alespoň některým:-)) dala impuls k boji o vítězství, a tak i šanci na záchranu v soutěži.
Jako první dle dohody skončil Tonda Čížek, který, přestože skolen nemocí, se ochotně doma oblékl, nadopoval prášky a na zápas dorazil. Jeho soupeř po pár tazích bez problémů s remízou souhlasil: 1.Čížek – Hába ½ .
Poté se spustila lavina nabídek nerozhodných výsledků. Soupeř jako by neměl motivaci k dalšímu šachovému boji. A tak se objevily remízy i v partiích, kde měli někteří z domácích poměrně slušné výhody. Jelikož však pozice má i Martina Lednického byly již od zahájení viditelně lepší, naši hráči vcelku ochotně nabídky smíru po konzultacích přijímali:
2.Vařejčko – Švanda ½
4.Šmíd – Vojtěch ½
5.Pavliš – Jelínek ½
6.Hájek Ja. - Milostný ½
Po určitých komplikacích dovedl s kvalitou více k vítězství svoji partii Martin Lednický:
3.Lednický – Hajek Jiří 1:0
A tak se hrálo již jen na dvou šachovnicích. Moje partie však už také netrvala dlouho a našel jsem si cestu, jak svoji výhodu proměnit v bod:
7. Bradáč – Konrád 1:0
Tím bylo o výsledku zápasu v náš prospěch již rozhodnuto, i když se na posledním stole ještě hrála věžová koncovka bez nadějí na resultativní výsledek:
8. Hromádko – Huňáček ½
Tolik stručný popis událostí, které probíhaly v tomto kole na šachovnicích, neboť u mnohých z našich soupeřů chyběl bojovný duch, což také nemalou měrou přispělo k našemu vítězství.
Máme tedy 7 bodů a tímto jsme předali pomyslnou kartu černého Petra hráčům Sokola Bedřichov. Jelikož však předpokládám, že i oni si ji nebudou chtít nechat, musíme dál bojovat o udržení v soutěži. A proto znovu vyzývám a povzbuzuji větou:“hrrr na ně“!!! (myšleno naše soupeře:-)).
