Do včerejšího nedělního rána jsem se probudil kolem šesté ranní, neboť jsem musel dopravit syna na sraz Fotbalové školy Třebíč, jejíž starší žáci se vydali na turnaj do Havlíčkova Brodu, s kterým i my (šachisté), jak se ukázalo, sehrajeme za tři týdny klíčový duel, v němž se zřejmě definitivně rozhodne o vítězi Krajského přeboru Vysočiny.
Spánkový deficit jsem již nedoháněl, zapnul si ČT4 Sport a sledoval hokejová a fotbalová střetnutí. Do hlavy se mi vkrádaly myšlenky podívat se znovu na instruktážní videa jak hrát proti sicilské, protože jsem se bílými připravoval na někoho z dua pelhřimovských Hrušků, kteří jsou vyznavači uvedené obrany, zvítězila ovšem, a to nikoli poprvé, lenost:-). Ta se mimo jiné ještě projevila zasláním sms zprávy našemu kapitánovi Pepíkovi Sedlákovi, že dorazím chvíli po začátku utkání, poněvadž mi doprava jede až v 9:49. Obratem mi ale bylo sděleno, abych vyčkal doma, že mě vyzvednou vozem. I tentokrát jsem se tedy svezl. A pak že lenoši mají všechno daleko těžší:-).
Když jsme asi v 9:40 dorazili k dějišti utkání, soupeři již netrpělivě přešlapovali na recepci hotelu Atom. A ukázalo se, že neponechali nic náhodě. Pelhřimov dorazil vesměs v nejsilnější možné sestavě. Nachystali jsme tedy hrací místnost a mohlo se začít.
Jakmile proti mě na páté šachovnici usedal Milan Vejmělek, došlo mi, že veškerá příprava jde, no řekněme do nenávratna:-). Ještě že jsem ráno koukal jen na tu televizi:-). Poněvadž jsem o soupeři nic nevěděl, netroufl jsem si zahrát 1.e4, takže jsem zvolil Londýnský systém, kde by bílý neměl padnout do žádné teoretické pasti.
Po prvních dvou hodinách zápasu to nevypadalo vůbec zle. Na poslední šachovnici obětoval černými Miroslav Zachariáš Ladislavu Medovi pěšce, kterého si záhy dobral zpět a získal kvalitu. Bílý se navíc potýkal s nedostatkem času, takže vyrobil ještě několik chyb a s partií se rozloučil.
Náš lídr Tonda Čížek usedl proti Michalu Volákovi. Hrála se Alapinova varianta sicilské, kde bílý zahrál časné a3, střelce postavil na d3 a e3 a za izolovaného pěšce měl poměrně aktivní figurky, které směřovaly na černého monarchu. Dělba bodů se proto jeví jako spravedlivá.
Na páté šachovnici se ukázalo, že černý na Londýnský systém nezná recept, takže jsem dosáhl poměrně prudkého útoku.
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
|
8 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
5 |
|
|
|
|
 |
|
 |
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
 |
|
|
|
 |
|
|
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| Pozice po 14. tahu bílého v partii Ciešlak - Vejmělek | ||||||||
Zarazilo mě vcelku vysoké elo mého protivníka, v zápise figurovalo číslo 2 130, takže jsem opravdu vše pečlivě připravoval a hurá akce na královském křídle spíše mírnil, když ovšem soupeř přikročil k odvetným akcím na opačné straně šachovnice, bylo třeba do toho říznout.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| Pozice po 28. tahu černého v partii Ciešlak - Vejmělek | ||||||||
Následovalo 29.gxh7+ Kh8 30.Sxg7+ Vxg7 31.Vxg7 Kxg7 32.h8D+ a černý po dobrání bílé dámy ztrácí věž, proto vzdal.
Nadějné to bylo i na druhé desce, kde vůdce černých figur Jan Tesař obětoval Jakubovi Krejčímu figuru za silný útok, byť již v pozici bez dam. Pohled na bílého krále poletujícího na 4. a 5. řadě dámského křídla, byl vskutku k popukání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
| Pozice v partii Krejčí - Tesař po 23. tahu bílého | ||||||||
Zde náš hráč neviděl šestitahový mat, který počítač lehce najde. Mělo se stát 23. - a5+ 24.Kc5 Ja4+ 25.Kd6 Vd8+ 26.Kc7 Vee8 27.Vxb7 Vc8+ 28.Kd6 Ve6 mat. Nakonec měl Honza 3 pěšce za figuru a vyhranou pozici, bohužel si nechal odejmout věž.
Na čtvrté šachovnici bojoval černými již od střední hry za ztracenou věc Miloš Milostný proti Radomíru Přibylovi, který nakonec partii převedl do vyhrané věžovky (dva nebo tři pěšci více?) a bez problémů skóroval.
Bílými se kupodivu nedařilo Jaroslavu Huňáčkovi, jenž se střetl s Josefem Hruškou (7.). V časové tísni Jarda pokazil koncovku, kdy si nechal vyměnit svého silného jezdce za soupeřova slabého střelce a černému nečinilo větší problémy uplatnit jezdce, který mu zbyl, proti bezmocnému černopolnému střelci bílého.
Hned vedle mě postavil proti Ondřeji Hruškovi Stanislav Mezlík (6.) Grünfeldovu indickou. Bílý pokračoval nenáročně, a tak našemu hráči nečinilo potíže vyrovnat hru. Odpovídal tomu i výsledek duelu – dělba bodů.
Do nezáviděníhodné situace se tak dostal Vláďa Uher, jenž nastoupil bílými proti Václavu Strnadovi (3.). Nemyslím tím situaci na šachovnici, Vláďa mohl s největší pravděpodobností kdykoli remizovat, ovšem stav zápasu jej nutil riskovat. Náš hráč bohužel přepjal strunu a partii nakonec prohrál.
Co říci závěrem? I nadále jsme „ochočeným“ soupeřem Pelhřimova, který nás tentokrát porazil 3 : 5. Důležité ale je, že po selhání Havlíčkova Brodu ve Žďáru nad Sázavou máme stále vše ve vlastních rukách. A jakpak dopadli třebíčští fotbalisté zmiňování v úvodu článku? To si raději nechám pro sebe ...
