Nerozhodný výsledek se silnou Chrudimí, která v loňské sezóně II. ligy „D“ vyválčila bronzovou medaili, je jistě úspěchem třebíčského „Béčka“, které se po předchozím nevydařeném ročníku konečně ukázalo – možná ne příliš takticky – hned na počátku soutěže v tom lepším světle. Ale po pořádku.
Tradičně se den před utkáním konala nezbytná porada neboli „mokrá příprava“ v naší základně, jíž je restaurace Lihovar, kam dorazili předseda oddílu Miroslav Michálek s manželkou Ivanou, moje maličkost rovněž s drahou polovičkou Evou a místopředseda klubu Honza Tesař. Čekali jsme už jen na zahraniční posily ze Slovenska - tedy „legie od Stalingradu“, jak je kdysi nazval jeden z našich členů:-) - Martina Lednického a Mariána Kantoríka, kteří přijeli s určitým zpožděním, neboť Marián hrál v sobotu dopoledne zápas ve Zvolenu. Tak teď už jen zařídit ubytování v nedalekém penzionu a konečně hurá na pivko.
Hlavní osou debaty se k nelibosti něžného pohlaví staly pochopitelně šachy, zejména se probíraly naše celkové šance a přípravy na zítřejší partie. Prostě to samé jako obvykle:-). Po opuštění útulné restaurace jsme se nakonec vydali ještě k Mirkovi, jenž zahraničním hostům slíbil ochutnávku domácí hruškovice. Voněla sice nádherně, ale mně páteční náročný večer degustaci znemožnil, zůstal jsem proto raději jen u piva. Společnost nám zpříjemňoval Mirkův pes, anglický buldok, pojmenovaný Don Perignon, obecně ovšem zvaný „Ňuňák“ pro svoji obzvláště přítulnou povahu a roztomilý vzhled:-). Posezení jsme poté zakončili právě procházkou s domácím mazlíčkem Michálků. Při této příležitosti ještě Martin pojal myšlenku, že bychom si mohli jít na chvíli:-) „zablicat“ k nám, předsedův rázný pokyn jej ovšem nasměroval na kutě:-).
Ráno jsme proto vyrazili s čistou hlavou a odhodlaní. Na místo jsme se dostavili více než s půlhodinovým předstihem, a tak následovalo ranní presso v hotelové restauraci nacházející se poblíž hrací místnosti. Pak už jen rozhodčímu Jaromíru Krysovi nadiktovat sestavu a úderem desáté mohlo vše vypuknout.
Zápas se jevil velmi vyrovnaným, po třech hodinách hry nebyly misky vah jednotlivých partií zřetelně vychýlené na žádnou ze stran. Hůře stál od samého počátku pouze Standa Mezlík, který na poslední šachovnici čelil bílými domácímu Jiřímu Malivánkovi, jenž tento duel bez větších problému dovedl do vítězného konce.
Velmi dobře zahrál černými Miroslav Zachariáš (7.), který Davidu Komárkovi, pyšnícím se elem vyšším téměř o 200 bodů, obětoval střelce na h3 a vzápětí kvalitu na poli d5 za věčný šach.
S mnohem silnějším soupeřem se také potýkal vůdce černých figur Roman Bradáč (5.). Je ale nutno podotknout, že během hry neměl vůbec žádný problém, zdálo se mi, že za kratší konec tahá spíš Pavel Němec, obzvláště po přepadu těžkými figurami na sloupci „h“. Nakonec ovšem remis.
Spolehlivě zahrál na čtvrté desce černými Olda Sedláček, který po konzultaci odmítl nabídku smíru Vratislavu Jarábkovi, jenž nakonec ve vyrovnané pozici hrubě pochybil a prohrál.
Referujíc o své partii, musím předem podotknout, že ani tentokrát nechybí špetka (nebo pořádná porce?) masochismu. Nejprve pozice po 11. tahu:
 |
 |
|
 |
 |
|
|
|
8 |
 |
|
|
 |
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
 |
|
|
6 |
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
4 |
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
 |
|
|
 |
|
|
 |
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| duel Ciešlak - Bujnoch | ||||||||
Mělo samozřejmě následovat 12. Sxf6 s velkou převahou bílého (černý musí dobírat pěšcem). Bohužel jsem měl na hodinách jen několik minut (hráli jsme opravdu „neteoretickou“, alespoň pro mne složitou pozici) - podobně na tom byl ale i můj soupeř -, tudíž přišlo 12.Ve1?, aby se po 12.-0-0 veškerá výhoda vypařila.
Následuje další ukázka šachové slepoty:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
| Ciešlak - Bujnoch po 15. tahu | ||||||||
S padajícím praporkem mě napadla oběť kvality – 16.Vxe7 Dxe7 17.Sxf6 gxf6 18.Jxb4 Dxb4 19.Jxd5 opět s výhodou bílého (počítač ukazuje jako rovnocennou alternativu 16. Sxf6 Sxf6 17.Jxb4 Vxc3 18.Vxa7 Db6 19.Jxd5 Dxa7 20.Jxc3, ale to mi na mysl vůbec nepřišlo), avšak vzhledem k veškerým okolnostem (stav zápasu atd.) jsem se do této varianty neodvážil pustit (za družstvo hraji pravidelně mnohem hůř než v turnajích jednotlivců, což konstatoval už dávno tomu Petr Buchníček). Zaslouženě jsem proto prohrál. Pěkně celou situaci později na Lihovaru vystihl Neklan Vyskočil: „Tvoje partie jsou jako přes kopírák. Stojíš skvěle, pak uděláš strašnou chybu a prohraješ“. No co, nejsem v tom přece úplně sám.
Situaci tak musel zachraňovat Martin Lednický (4.), který se nedal zastrašit ani takovým protivníkem, který na šachovnici vylévá černou kávu (turka). Partie se proto musela „geograficky“ přesunout až za poslední desku. To je toho, udělat bod na devátém prkně:-).
Remízou pak skončily souboje na 1. a 2. desce. Dobře se na soupeře připravil Marián (1.), který snad mohl v zahájení (Caro-Kann - Fischerova varianta 4.Sd3) získat výhodu, bohužel místo nástupu a5 - b5 - b4, zvolil při opačných rošádách méně důrazný pochod jen pěšcem „a“, takže mu nakonec nezbylo než remizovat věčným šachem (koncovka po výměně lehkých figur či dam by byla nejasná). Bez větších problémů skončil smírem i duel na druhé šachovnici Čížek – Tůma, a tak jsme se rozešli s Chrudimí nerozhodně 4:4.
Poté jsme absolvovali dramatický návrat, když jsme se málem střetli s řidičem, který předjížděl pod horizontem, aniž pochopitelně měl náležitý přehled, a obvyklou zastávku na Lihovaru, kde jsem Martinovi Lednickému dělal chutě dobrým Bernardem (řidič těžký chleba má:-), nejen musí-li absolvovat tříhodinovou cestu:-)). Na chvíli jsme se zdrželi u nás doma, kde proběhla analýza partií. Navečer jsem se rozloučil s "legiemi od Stalingradu", popřál šťastnou cestu, přičemž jsem dostal od Martina archivní slivovici, kterou následně oslavíme příští vítězství:-).
