Šachový klub Caissa Třebíč

V chladném neděním ránu, kdy mrazík kreslil na okna aut roztodivné obrazce, mě krátce po půl deváté vyzvedával kapitán družstva Vláďa Uher (to je aspoň servis:-)!), abychom  následně směřovali k třebíčskému hotelu Atom, kde jsme se patrně v předčasném finále utkali s Gambitem Jihlava „A“. Soupeř neponechal nic náhodě a dorazil takřka v plné síle, vždyť mu v základní sestavě chyběl jediný hráč. Okamžitě  tedy bylo jasné, že to naši konkurenti s postupem do II. ligy myslí opravdu vážně.

Utkání započalo úderem deváté a jak to při podobných střetnutích bývá, po dvou hodinách hry nebyly misky vah výrazně vychýleny na žádnou ze stran. Jako první byl zakončen duel na třetí šachovnici mezi Vladimírem Uhrem a Miroslavem Jurkem. Partie měla pouhých 19. tahů, přičemž dohodnutý smír byl s největší pravděpodobností zcela oprávněný - viz následující diagram:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Uher – Jurek po 19. tahu bílého

Vláďu totiž tlačil čas a navíc se mu tímto uvolnily ruce pro koučování celého zápasu. Bohužel, jak se ukázalo, to nebylo nic platné. Řekněte sami, co zmůže kapitán, má-li v družstvu někoho, jako jsem já. Již na prahu střední hry (hrál se Londýnský systém) jsem získal velkou výhodu:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Karban po 17. tahu bílého

To ale není nic proti tomu, že mi, byť ve vrcholné časové tísni, unikl zisk figury:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Karban po 28. tahu černého

Samozřejmě mělo následovat 29.Jc4 Dc3 30.Vc1 Dd3 31.Dxd3 Sxd3 32.Jb2 Sf5 33.g4 a střelec je chycen. A aby masochistickému vyžití bylo učiněno zadost, uvedu závěrečnou pozici, kdy mi s deseti vteřinami nezbylo než opakovat tahy (Vb1, Vc1).

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Karban – finiš a dělba bodů

Stačilo mít víc času :-) a najít 39. c6 s ideou Sb4 – dáma je chycena, po jejím případném ústupu by následovalo Jxd5, výměna věží a dobrání na b7. Vláďa stál nademnou a významně kroutil hlavou, abych remízu nebral, ono totiž vyhrávalo skoro cokoli, ale víte, jak to chodí. Byl jsem rád, že mi nespadla fangle. Ach jo.

Na první šachovnici proti sobě zasedli Tonda Čížek a Štěpán Seidl (opět Londýn). Hra v celém průběhu výrazně nevybočila z rovných vod a  byť má bílý pěšce navíc, černý se spoléhá na velmi aktivní figury. Následoval ovšem kiks našeho hráče v podobě 27.Kg2??, který naštěstí zůstal nepotrestán:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Čížek – Seidl po 27. tahu bílého

Namísto 27.-Vd2 28.Vxd2 Dxd2+ 29.Kg1 Sd3 30.Df2 Dd1+ s výšachem figury, přišlo jen 27.-Sd3 a po 28.Dd1 1/2.

Příliš jsem nestíhal sledovat dvojici Stanislav Mezlík – Tomáš Mouryc (7.), ale dle sdělení ostatních se jednalo od počátku o zcela rovnou pozici se spravedlivým vyústěním.

Na druhé desce v duelu Roman Vincze – Jan Tesař byly k vidění dynamické šachy, kdy se převaha překlápěla tu na jednu či na druhou stranu. Zde ale už stojí černý hůře a zvolil 32. – De7.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Vincze – Tesař po 32. tahu bílého

Po 33.Ve1 bylo nejvhodnější ustoupit opět Dd8, bohužel Honza se zhlédl v oběti dámy za věž a střelce, která nebyla korektní: 33.-Jd4 34.Jxc5 Jxf3+ 35. Dxf3 Sd4+ 36.Kf1 Dxe1+ 37.Sxe1 a záhy 1:0.

Dlouhou dobu se černými držel ve francouzské (královsko-indická  výstavba) Jarda Huňáček. Byť se jeho pozice zdála poněkud stísněná, podle počítače tahal spíš  za kratší konec Antonín Seidl:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Seidl – Huňáček po 23. tahu bílého

Po 23. – a5 by měl černý mírnou převahu, avšak následovala podivná mezihra v podobě 23.-Dc6 24. Dd3 Sc8 25.Sg2 Sb7 27.g4 s odchytem jezdce.

Velmi povážlivě stál černými Miloš Milostný, jehož soupeřem byl Martin Škoda (Španělská). Nedovedu si vysvětlit, proč jihlavský hráč souhlasil s remízou, snad už chtěl být co nejdřív doma, když v zápase nebylo co řešit.

Značně potrápil Romana Bradáče David Brychta, který v zahájení získal rozhodující (materiální) převahu, jíž ovšem nedokázal uplatnit, takže se soupeři nakonec rozešli smírně.

Po zápase jsme se ještě vydali na Lihovar, kde jsme utkání zhodnotili a vyvodili závěry. Otázka míří ke kapitánovi: Co když prohra byla zapříčiněna tím, že „Céčko“ narozdíl od „Béčka“ nepořádá taktické porady v podobě mokrých příprav? Vláďo, nebylo by záhodno s tím něco udělat? Ale jinak samozřejmě platí to, co říkali již staří Římané: Vae victis!