Šachový klub Caissa Třebíč

Drnčení zvonku krátce po sedmé hodině ráno rozhodně nepatří k nejpříjemnějšímu zahájení nedělního dne, nicméně „legie od Stalingradu“ – Mariána Kantoríka a Martina Lednického – vidím vždy rád, navíc jsme se domlouvali právě na tento čas, takže na co si vlastně stěžuji. Silná káva nás záhy dostává do provozního režimu a vypadá to, že vše poběží jako na drátkách. Mírně se ovšem zadrhává logistika – čekáme na Romana, který se má stavit těsně před půl osmou, abychom stihli vyjet společně s druhým autem, které vede Olda Sedláček. Po krátkém telefonátu se Oldova posádka vydává napřed, zatímco Roman chvíli poté parkuje před mým domem. Nakonec se ukázalo, že dotyčný nečte nejen inzeráty, ale ani maily svého představeného:-). A protože vůni pressa nebylo lze odolat, vydali jsme se do Vysokého Mýta až několik minut po osmé.

Cesta probíhala bez větších komplikací, bohužel nápad vyhnout se Chrudimi a dojet na místo určení po okreskách nebyl z nejlepších. V hrací místnosti jsme se tak objevili teprve v 10:05, ukázalo se ale, že nebylo kam spěchat. Utkání totiž začínalo až o půl jedenácté. To jsem opravdu netušil. Mea culpa, mea maxima culpa! Snad mi ostatní odpustí, že jsem je okradl o půl hodiny spánku. Ještěže jsme si aspoň mohli zpříjemnit čekání biliárem, který byl k dispozici v přilehlé restauraci.

Po předchozích kolech jsme byli dost namlsaní a doufali, že si z Mýta přivezeme plný bodový zisk, zápas se však vůbec nevyvíjel v náš prospěch. Taktickou nabídku remízy odmítl na první desce Mariánovi Kantoríkovi jeho jmenovec a kapitán domácích Marian Sabol, smír na druhé straně nepřijali po krátké poradě Martin Lednický a Oldřich Sedláček. Dělba bodů však nebyla proti mysli Romanu Bradáčovi, který černými čelil Pavlu Hrubešovi.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hrubeš – Bradáč závěrečná pozice

Remízou skončila i moje partie (Londýnský systém) s Jiřím Koskem. Tentokrát jsem si dal předsevzetí, že nebudu nic lámat a rychle odehraji zahájení, abych se nedostal jako obvykle do časové tísně. Oba závazky se mi podařilo splnit:-).

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Kosek po 22. tahu černého - remíza

Pak se ale začaly dít věci. Na první šachovnici prohrál Marián Kantorík, když v rovné pozici ustoupil na nevhodné pole napadeným jezdcem, načež se dostal pod obrovský tlak bílého.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Sabol – Kantorík po 23. tahu bílého

Správné bylo 23. – Jg3, v partii však následovalo: 23. – Jg5?! 24.h4 Jf7? 25.g4 f4 26.Sxf4 Dxh4 27.Kg2 De7 28.Se3 Vb6 29.f4 Sc8 30.Dh7+ s rozhodujícím útokem.

Na osmé desce podlehl Jiřímu Dosedělovi Jarda Huňáček, jemuž chyběl především čas a posléze už měl i výrazně horší pozici. Šok následoval záhy, když doposud stoprocentní Martin Lednický přehlédl hrozbu matu, a to měl na hodinách 13 minut a jeho soupeř necelých 60 vteřin.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Lednický – Belobrad po 26. tahu černého

Po 27. Dh3 se nic nedělo, byť černý má za pěšce jistou kompenzaci, ovšem 27. De3?? partii okamžitě končí. Přišlo 27. – Dh4 – a je vymalováno.

Rázem jsme prohrávali 4:1. Situace byla vážná, nikoli však zoufalá. Z dohrávaných partií jsme totiž třikrát bodovali.

Nejprve snížil Olda Sedláček, kterému Tomáš Pokorný v zahájení (Slovanská) obětoval pěšce, a ona oběť, jak se ukázalo, nakonec rozhodla:-). Krátce poté uplatnil brilantně převahu dvou pěšců Tonda Čížek proti Tomáši Trhalovi, hrdinou dne se pak stal Standa Mezlík, jenž černými porazil ratingově mnohem silnějšího Jana Řezníčka. A tak i když „legie od Stalingradu“ včera výjimečně vybouchly, je skvělé, že zabrali ostatní. Myslím, že ač naše ambice byly původně vyšší, s dovezeným bodem můžeme být spokojeni.

Návrat probíhal v poměrně optimistickém duchu. S Martinem Lednickým sice nebyla řeč, ale nemůže být pořád posvícení. Každá série přece jednou končí:-). V 19:00 jsme přišupajdili:-) do Třebíče a jen na chvíli se zastavili u nás – proanalyzovat partie je přece nutnost:-) –, Martina a Mariána poté čekala ještě daleká cesta. Náročnou neděli zakončila smska (23:00), že „legie od Stalingradu“ šťastně dorazily.