Ve třetím kole Krajské soutěže jsme zajížděli do Jihlavy na zápas s Gambitem D, soupeřem zhruba naší síly, takže jsme očekávali, že k dosavadním úspěšným výsledkům bychom mohli přidat další body. Moc k tomu nechybělo, bohužel závěr utkání se nám nepovedl, body tedy zůstaly v Jihlavě.
Chyběla nám opora na první šachovnici, Petr Walek strávil celý týden na Šachovém festivalu v Přibyslavi, měl tedy dost dohánění do školy a ze zápasu se tentokrát omluvil. (Petrovi se v hlavním turnaji Polofinále MČR juniorů některé partie povedly, např. remízy s Jančaříkem (2228) a Markem (2114), ale prohry v posledních dvou kolech ho odsunuly až hluboko do spodní poloviny výsledkové listiny. Společně s Víťou Kratochvílem však ovládli rapid mládeže do osmnácti let, což je jistě hezký úspěch. Největší gratulace ale samozřejmě patří Josefu Kratochvílovi, který zvítězil v hlavním turnaji a neztratil se ani v rapidu zařazeném do prestižní série Grand Prix ČR. Viz článek na webu KŠSV.)
Místo Petra Walka jsem tedy bojovat na první šachovnici jel do Jihlavy já, díky čemuž sice můžete číst tuto reportáž, ale můj výkon rozhodně nebyl ideální, nadějnou pozici jsem nejenom nevyhrál, ale ani nedovedl do jasné remízy, která na šachovnici byla.
Ale projděme si průběh zápasu od začátku. V Jihlavě se začíná až 10:00, krátce poté jen s malým zpožděním byl zápas zahájen. Dlouho byly partie vyrovnané, ale kolem dvanácté již některé pozice začaly vypadat lépe pro nás. Za této situace na páté šachovnici Tomáš Košut (1607) přijal nabídku remízy od Jiřího Palovčíka (1451). Remíza s černými je dobrý úvod, zvláště když po další půlhodině na šesté šachovnici zvítězila Jitka Košutová (1541) nad Petrou Krošovou. Vzápětí sice domáci srovnali stav výhrou na čtvrté šachovnici Jaroslav Tellinger (1618) – Robert Hrad (1781). Ale následovala naše výhra na sedmé šachovnici, kde Jaroslav Tenkl pokračoval ve výborných výkonech a přehrál Josefa Zatočila (1453). Kolem jedné hodiny podepsali remízy na osmé Zbyněk Ševčík – Michal Svoboda (1505) a třetí šachovnici Michal Daniel (1533) – Vladimír Benda (1669).
Byli jsme tedy ve vedení 3½:2½. Bohužel zbývající partie na prvních dvou šachovnicích se nám opravdu nepovedly. Lukáš Bachan (1600) hrál dobře a partii s Alešem Vondrou (1774) již měl zřejmě vyhranou. Převahu však neuplatnil a nakonec z toho byla převaha druhé strany v podobě tří lehkých figur proti Lukášově věži. To se dlouho držet nedalo a zhruba ve 13:20 bylo srovnáno na 3½:3½.
Za vyrovnaného stavu jsem ještě skoro hodinu dohrával partii na první šachovnici Jan Pochylý (1907) – Rostislav Štork (1752). Stál jsem dost dobře, ale šance jsem nevyužil, tahy vedoucí k převaze či možná přímo k vyhrané pozici jsem neviděl, místo toho jsem v závěru vymýšlel oběť jezdce za pár pěšců. Špatná myšlenka to nebyla, těch pěšců jsem nakonec vysbíral dost a měl jsem čtyři pěšce za obětovaného jezdce. Ale při plánování oběti jsem nedocenil, jak bude soupeřova dáma obtěžovat mého krále a že tím ztratím nějaké tempo, které soupeř využil k postupu svého posledního pěšce k poli proměny. O remízu jsem tedy musel bojovat já, ale to nebylo nic nemožného, věčný šach v pozici byl.
Závěr jsem však sehrál zcela hloupě a chyboval jako začátečník. Nejdříve jsem reklamoval pozici, o které jsem byl přesvědčen, že je na šachovnici potřetí. Bohužel při rekonstrukci se ukázalo, že je teprve podruhé. Přitom pozice o tah dříve tam opravdu třikrát byla! Takto jsem však akorát obdaroval soupeře třemi minutami navíc za neoprávněnou reklamaci, což se mu v 39. tahu v časové tísni velice hodilo. Ale co je nejhorší, úplně zbytečně jsem se tím nechal rozhodit a v následujícím 40. tahu jsem partii prohrál, když jsem soupeřova krále nesmyslně šachoval ze špatné strany a on mi pak z věčného šachu utekl. Partie hezká, zajímavá, ale jejím výsledkem se opravdu chlubit nemohu. Bohužel tato prohra znamenala i prohru celkovou se skóre 3½:4½.
