V sedmém kole jsme zajížděli do Velkého Meziříčí, dělali jsme si naději, že v případě vydařeného zápasu by se s tímto soupeřem mohlo pomýšlet i na bodový zisk. Když se navíc podařila silná sestava (z hráčů základní osmičky nemohl pouze Mirek Zachariáš, kterého zastoupil Vladimír Bazala), byli jsme naladěni poměrně optimisticky. Kromě první a poslední šachovnice byla papírová převaha na straně domácích, ale bez šancí jsme jistě nebyli.
Zápas byl bohužel hned v úvodu poznamenán nehodou Stanislava Myšičky. Již léta na 1. e4 neodpověděl 1. … e5, ale teď to zkusil. Což samo o sobě nebyla chyba, ale stačilo trochu nepřesností, aby soupeř Josef Janák mohl spustit prudký útok, proti kterému neměl náš hráč ani obranu ani protihru. Ještě před desátou jsme tak prohrávali 0:1.
Další nepovedenou partii jsem sehrál já. Měl jsem po delší době konečně bílé, na čtvrté šachovnici jsem se utkal s Tomášem Mrazíkem. Zahájili jsme zavřenou sicilskou, oba udělali malou rošádu a já se pustil do útoku na královském křídle. Nevedl jsem ho však nejlépe a nejrychleji. K tomu jsem ještě přestal věnovat pozornost svému pěšci na druhé straně šachovnice a teprve, když mi ho Tomáš v klidu sebral, jsem si uvědomil, že to byla spíše prostá ztráta než oběť. Nad svými tahy jsem spotřeboval hodně času, ale sám jsem nic moc nevymyslel, naštěstí šanci na vyrovnání jsem dostal, když se černý ukvapil s otevřením centra, podařilo se mi pak získat pěšce zpět. Cítil jsem, že asi už stojím o něco lépe, ale žádný konkrétní plán se mi nedařilo najít a s o půl hodiny horším časem a především s vědomím, jak slabě jsem hrál v dosavadním průběhu partie a že tedy opravdu nedělám nejlepší tahy, jsem přijal nabídku remízy. V 10:20 stav utkání ½:1½ a jako kapitán jsem rozhodně příkladem v bojovnosti nebyl.
zleva 6. šachovnice Obršlík – Mejzlík, 7. Jan – Kenovský, 8. Bazala – Čtveráček, ve vzdálenější řadě 3. Nedoma – Prokeš, opuštěná 4. Štork – Mrazík, 5. Janák – Myšička, vzadu (u baru :-)) první dvě šachovnice
Následoval mě Jirka Obršlík, který také s bílými hrál na šesté šachovnici proti, troufám si říci legendě velkomeziříčského šachu, Zdeňku Mejzlíkovi. I zde závěrečná pozice zřejmě byla lepší pro nás, ale co je platné, když se v analýze ukáže, že pozice je lepší, když přímo u partie se nám správný postup najít nepodařilo a viděli jsme jen tahy, které by vedly k vypuštění výhody. Přijetí remízy je v takové situaci ještě poměrně rozumnou variantou. Nutno však ocenit i sílu a zkušenost soupeřů, se kterou nabízeli remízu v pravý čas.
Vzápětí remízu podepsali i na sedmé šachovnici Jaroslav Jan – Zdeněk Kenovský. V této partii jsme však měli černé a Zdeněk musel o vyrovnání bojovat a hrát velmi pozorně. To se mu podařilo, nepustil soupeře k vážnější aktivitě a zapsal cennou remízu. V 10:50 tak byl stav 1½:2½.
Další remízu černými zaznamenal Jaromír Prokeš na třetí šachovnici proti Michalu Nedomovi. To však bylo až o hodinu později, tedy krátce před polednem. Jarda remízu během partie nabízel několikrát, ale soupeř ji stále odmítal a zkoušel bojovat o výhodu. Tu se mu ale díky pevné obraně získat nepodařilo a nakonec nabídl remízu sám.
Velmi bojovný výkon předvedl Vladimír Bazala na osmé šachovnici. Od Milana Čtveráčka také dostal nabídku remízy, ale rozhodl se pokračovat a usilovat o celý bod. Pak i v pozici, kdy už objektivně asi mohl usilovat pouze o remízu, zkoušel hrát ostře (i vzhledem k situaci na zbývajících šachovnicích, která pro nás moc dobře nevypadala a vyrovnání stavu se očekávat nedalo). Ne zcela korektní útok se domácímu hráči podařilo odrazit a pak už Vladimírovi nedal šanci ani na remízu. Takže bohužel prohra, ale po výkonu, který zasluhuje uznání.
Za stavu 2:4 jsme již v obrat doufat nemohli. Na první šachovnici Miroslav Bárta – Ladislav Vojtěch sice Laďa zdatně útočil a už splétal síť kolem bílého krále, ale na druhé desce František Svoboda – Stanislav Kopr stál František již dost špatně, nepovedl se mu přechod do koncovky, ztratil dva pěšce a i remíza by v této pozici byla úspěchem.
V závěru zápasu se diváci přesunuli k předním šachovnicím, kde se hrálo nejdéle. V popředí 2. Svoboda – Kopr, v pozadí 1. Bárta – Vojtěch
Laďa svůj útok úspěšně dovedl do konce a snížil na 3:4, byla to velmi hezká partie, gratuluji. František (který se teprve v sobotu večer vrátil z poměrně vydařeného turnaje Open Mariánské Lázně a zasluhuje velký dík, že hned v neděli ráno byl ochoten s námi jet na zápas) ještě hodinu zkoušel hrát svoji špatnou pozici, ale soupeř již chybu neudělal, v koncovce střelce proti jezdci nepřipustil ani výměny a případnou oběť jezdce za pár pěšců a zkušeně převahu dvou pěšců uplatnil k výhře. Ve čtvrt na dvě konec zápasu a naše porážka 3:5.
Zápas se tedy otočit nepodařilo, ale bylo to proto, že se prostě nezadařilo, ne jako v některých jiných utkáních, kdy byl vítěz jasný předem a šlo jen o skóre. Děkuji všem hráčům za sehrání zápasu a hlavně za to, že jsme se sešli skoro v základní sestavě.
