Šachový klub Caissa Třebíč

Latinský citát v záhlaví článku pochází z Plautova dramatu Zajatci a v překladu znamená „stát mezi obětníkem a kamenem“. Veliký autor komedií přejal tento obraz z římských náboženských obřadů a v jisté nadsázce v něm odkazoval na zvíře, které se nacházelo v prostoru mezi knězem a kamennou palicí, jež vždy nevyhnutelně ukončila pozemskou existenci obětiny. Rčení se proto v obecné rovině užívá k vyjádření bezvýchodné situace a velmi dobře ilustruje postavení, v němž se ocitla Caissa „B“ po sedmém kole II. ligy. Zbývá už jen zodpovědět otázku, zda byl rituál definitivně završen či na nás rána v podobě sestupu do Krajského přeboru teprve čeká. Anebo se jí nakonec dokážeme ještě šťastně vyhnout? Dum spiro, spero. Naděje snad umírá opravdu až jako ta poslední.

V klíčovém utkání s brněnskou Lokomotivou nám bohužel chyběly posily ze Slovenska Marián Kantorík a Martin Lednický, kteří se pokoušeli postoupit s Rajeckými Teplicemi do tamní extraligy, z kmenových hráčů se navíc omluvili Tonda Čížek a Mirek Zachariáš. Na improvizace při skládání družstva jsem zvyklý a nic už mě nemůže překvapit. Tentokrát se mi dokonce podařilo zajistit účast kompletní osmičky, takže se neopakovala nedávná situace z Polabin (Pardubic), kde nám jeden hráč scházel.

Cesta do moravské metropole proběhla bez komplikací. V Třebíči jsme nasedali do vozů Oldy Sedláčka a Jikry Škaroupky v počtu šesti osob neb Miloš Milostný a Jiří Moučka dorazili do dějiště zápasu po vlastní ose. Přijeli jsme asi deset minut před desátou, tudíž bylo dost času na zakoupení kávy v místním bufetu a nadiktování sestavy. Již při tomto úkonu mi bylo jasné, že si domácí velmi dobře uvědomili význam utkání a vyrukovali s doposud nejsilnějším složením, když plně obsadili prvních sedm desek.

Zápas se zpočátku nevyvíjel nepříznivě, na první šachovnici nabídl po několika tazích Josef Augustin Oldovi Sedláčkovi remízu a návrh nezůstal nevyslyšen, protože bílý držel ze zahájení poněkud pohodlnější pozici. Další pokoušení někdejšího nejsilnějšího brněnského hráče a bývalého reprezentanta by se totiž nemuselo vyplatit. Stejným výsledkem dopadl i střet na druhé desce mezi Jirkou Škaroupkou a Andrejem Seitlerem. Hrála se královská indická v klasické podobě s moderním 7. – Ja6, která, jak už to bývá, přešla do Benoni struktur, kde se po výměnách věží na sloupci „e“ vyčerpaly všechny možnosti, a tak byl podepsán smír.

Pokud by se nezávislý pozorovatel prošel v této chvíli po hrací místnosti, jistě by vsadil raději na naše mužstvo. Na třetí desce stál Roman výrazně lépe, já byl vyhraný, Jirka Moučka zle zatápěl své soupeřce, byť obětoval nějaký materiál, Miloš Milostný držel pěšce víc, Jarda Huňáček tahal zcela rovnou pozici, problémy měl jen Standa Mezlík. Ale po pořádku.

Poslední dobou začínám uvažovat o tom, že napíšu monografii s názvem Co všechno lze nevyhrát. V Londýnském systému se mi podařilo získat proti Peterovi Zavackému rozhodující výhodu.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Ciešlak – Zavacký po 17. tahu bílého

Černý se v obtížné pozici zmýlil a místo 17. – Vf8 zahrál 17. – Dd5? Stačilo jen spočítat, zda po 18. Jxf7 nevychází nějaká taktika (18. – Dxa2.) Následovaly zbytečně dlouhé úvahy, po nichž jsem došel k závěru, že tam prostě nic není a zmiňovaný tah zahrál. Přišlo 18. – Vd7 19. De5+ Ka8 20. Dxd5 Sxd5.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Zavacký po 20. tahu černého

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Zavacký po 23. tahu bílého

Černý pokračoval 23. – Vc8 24. Ve7 Vxg2 25. Vxg7 a6

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Zavacký po 25. tahu černého

Namísto jednoduchého 26. Vg6 nebo třeba 26. a3 jsem s minutou na hodinách „spočítal“, že po 26. b4 Vxa2 vlítnu na sedmičku a černému nezbude nic jiného než po 27. Vdd7 pokrýt pěšce tahem 27. – Vb8, načež přijde 28. c6 a 1:0. Samozřejmě nic takového, soupeř zahrál prosté 27. – Vf8 a pohrozil mi matem. A po 28. Vgf7 Vg8 29. Vxb7 Vxg3 je už cesta k výhře poměrně svízelná.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Zavacký po 29. tahu černého

A protože mi na hodinách zbývalo jen pár vteřin, dal jsem si několik šachů, abych nahnal čas, avšak tak nešťastně, že soupeř reklamoval trojí opakování pozice. Roman hrající vedle mě málem spadl ze židle. Bylo mi jako kdybych prohrál. A možná ještě hůř:-).

Mnohem méně jednoznačné to měl právě Roman Bradáč v duelu s Josefem Hladíkem.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Hladík – Bradáč po 17. tahu černého

V zavřené sicilské si bílý udržoval od zahájení drobnou výhodu. Partie pokračovala 18. axb4 axb4 19. Jc4 Db5 20. Dc2 Jb6 21. Jd2 a černý zahrál efektní 21. – Jd4.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hladík – Bradáč po 21. tahu černého

Bílý sebral 22. Sxd4 a po cxd4 23. c4 podnikl černý zajímavý manévr dámou – 23. – Dh5 24. Sf3 Dh6 25. Va7 e5 26. f5 De3.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hladík – Bradáč po 26. tahu černého

Bílý byl zřejmě cestováním černé královny tak „ohromen“, že se rozhodl pro nepříliš přesné 27. Kg2, načež mohl černý získat velkou výhodu: 27. – b3! 28. Jxb3 Jxc4 29. fxg6 hxg6 30. dxc4 Vxb3, avšak zahrál zdaleka ne tak silné 27. – Sh6 a po 28. Jb3 Jxc4 29. dxc4 d3 30. Df2 Dxf2 (30. – d2!) 31. Kxf2 Sxc1 32. Jxc1 d2 33. Jb3 Vxc4 to je podle mašiny rovina.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hladík – Bradáč po 33. tahu černého

Partie pokračovala 34. Jxd2 Vc2 35. Ke1 Vxb2 36. Sd1 gxf5 37. exf5 b3 a zde se bílý zmýlil: 38. Va3? Vxd2 39. Kxd2 b2 40. Sc2 b1D 41. Sxb1 Vxb1 42. Va6

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hladík – Bradáč po 42. tahu bílého

Nyní bylo nejpřesnější zřejmě 42. – Vb3 43. f6 h5 44. Vxd6 Vxg3 s vítěznou pozicí. Následovalo ovšem pouze 42. – Vf1? 43. Vxd6 Vxf5 44. Ke3 a výhra černého už vůbec není jednoznačná. Smírem se pak soupeři rozešli v následujícím postavení:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Hladík – Bradáč po 65. tahu černého

Partie ostatních hráčů bohužel nemám k dispozici, pokusím se jen stručně okomentovat dění na šachovnicích, jak se mi jevilo. Zbytečnou chybu udělal v koncovce na osmé desce vůdce bílých figur Jarda Huňáček, protože jeho střet  s Eduardem Medunou až do onoho inkriminovaného okamžiku nevybočil z rovnováhy. Nedostatek času si bohužel i tentokrát vybral svoji daň.

Jak již bylo řečeno v úvodu, velmi podezřele si černými počínal Standa Mezlík. Kdyby byl Arnošt Zeman důslednější, jistě by docílil plného bodového zisku, ovšem Standa napjal všechny síly a vyvzdoroval nakonec remízu.

Jako vrchol smůly lze označit souboje Miloš Milostný - Stanislav Staněk a Věra Medunová - Jiří Moučka. Miloš měl v jezdcové koncovce zdravého centrálního pěšce navíc, dopustil se však hrubého přehlédnutí, materiál se vyrovnal a „mazací“ pěšci černého na dámském křídle se ukázali být rychlejší těch bílých na straně opačné.

Neúspěšnou premiéru zažil za třebíčské družstvo Jiří Moučka. Jeho partie byla dle mého soudu nejzajímavější z celého zápasu. Jirka černými obětoval v urychlené dračí variantě pěšce za velkou iniciativu, později dokonce ještě jednoho. Na bílého krále foukalo ze všech stran a zdálo se, že partie skončí brzy matovým útokem. Věra Medunová se však ubránila a v koncovce i tentokrát pěšci dámského křídla předčili své konkurenty na královském. Jen barvy měli opačné než v předchozí partii:-(.

Závěrem bych rád napsal něco vtipného, avšak vzhledem k naší situaci mě opravdu nic legračního nenapadá. Teoreticky ovšem můžeme získat ještě dvanáct bodů a atakovat přední místa tabulky:-). Nebo se závěr soutěže bude podobat antické tragédii? Plautus ale přece psal komedie...