V osmém kole Krajského přeboru jsme se utkali s velmi známým týmem, za tým Náměště totiž nastoupilo pět hráčů, kteří hostují v družstvech Caissy. Na první a druhé šachovnici se utkali spoluhráči z Caissy B Miroslav Zachariáš – Vít Kratochvíl a David Mičulka – František Svoboda, na šachovnicích čtvrté a páté hráli spoluhráči z Caissy E Petr Walek – Vladimír Bazala a Vladimír Benda – Tomáš Košut. Pouze v mé partii na třetí šachovnici Rostislav Štork – Petr Mičulka se nejednalo o souboj spoluhráčů, když kromě svých kmenových týmů já hraji v Caisse E a Petr v Caisse B.
Nejrychleji skončil souboj na první šachovnici Miroslav Zachariáš – Vít Kratochvíl. Partie to byla velice ostrá, oba udělali malou rošádu a začali útočit na soupeřova krále i za cenu odkrytí krále vlastního. Rychlé rozhodnutí se tedy dalo očekávat a opravdu přišlo kolem půl dvanácté (zápas začínal v devět hodin). Úspěšnější byl Víťa, který sice také měl krále holého, ale dokázal uplést matovou síť, ze které již nešlo uniknout. Prohrávali jsme tak 0:1.
v popředí první šachovnice Zachariáš – Kratochvíl V., za nimi druhá Mičulka D. – Svoboda
Krátce poté uzavřeli remízu na sedmé šachovnici Zbyněk Ševčík – Miroslav Horák st. Zbyněk sehrál dobrou partii, zkušeného soupeře nepustil k vychýlení rovnováhy a upravil stav na ½:1½.
O hodinu později, kolem půl jedné, v rychlém sledu končily ostatní partie. Trochu jsem sledoval sousední šachovnice, tedy druhou a čtvrtou, z ostatních jsem moc neviděl, protože jsem se musel plně věnovat vlastní partii.
Na čtvrté šachovnici Petr Walek – Vladimír Bazala bílý obětoval jezdce za dva pěšce a velký náskok ve vývinu. Vladimír Bazala se však zmatit nenechal a dokázal se ubránit. Petr ale i s figurou méně zvítězil, když rozhodl postupem pěšců, které měl za obětovaného jezdce. Velmi zajímavá partie s nestejným materiálem.
čtvrtá šachovnice Walek – Bazala, za nimi naše opuštěná třetí deska, neboť já i Petr Mičulka se věnujeme roli fotografa
Na šesté šachovnici Vilém Feldvábl – Lukáš Bachan dokázal Lukáš černými vyrovnat hru i pak dosáhnout dobré pozice. V časové tísni se mu však nedařilo najít nejlepší tahy a zkušený soupeř získal iniciativu a dovedl partii do vítězného konce. Prohrávali jsme tak již ½:3½.
Vzápětí však přišlo stažení náskoku díky druhé (David Mičulka – František Svoboda) a páté šachovnici (Vladimír Benda – Tomáš Košut). Jak Vladimír porazil Tomáše, nevím, z partie jsem neviděl skoro nic. Ale vzhledem k tomu, jak se Tomášovi v poslední době daří, to jistě nebylo nic jednoduchého a Vladimírovi blahopřeji k cennému vítězství. Ale na druhou šachovnici jsem viděl docela dobře a docela dobře i vypadala již od zahájení. Podobně jako u sousedů na první šachovnici zde probíhal ostrý útok na královském křídle, ale Františkův král byl stranou tohoto dění, takže pozice vypadala nadějně. Útok matem neskončil, ale vedl k zisku materiálu, což k vítězství stačilo. Stav tak byl zkorigován na 2½:3½.
Tou dobou však již osmé šachovnici Zuzana Krumlová – Adam Sukaný vedl Adam marný boj. Partii sehrál dobře, v zahájení i střední hře udržoval rovnováhu, soupeřce se ale lépe povedl přechod do koncovky, získala pěšce a zkušeně dovedla partii k výhře. Ale i tak to byl od Adama, pro kterého to bylo premiérové vystoupení v Krajském přeboru, solidní výkon.
v popředí osmá šachovnice Krumlová – Sukaný Ad., za nimi 7. Ševčík – Horák st., 6. Feldvábl – Bachan a 5. Benda (který však sleduje u posledních šachovnic) – Košut
Já tak dohrával poslední partii Rostislav Štork – Petr Mičulka za již rozhodnutého stavu 2½:4½. V zavřené sicilské jsem se pustil do útoku na královském křídle, měl jsem připravené k nástupu i pěšce na křídle dámském, takže jsem byl se svojí pozicí celkem spokojen a jen jsem očekával, pro jakou rošádu se Petr rozhodne. Podařilo se mu však vymyslet zajímavou variantu bez rošády, kdy nejdříve došel s králem na královské křídlo, pak se vrátil doprostřed, ale přitom převedl své věže na g a h sloupce a najednou tak byl ohrožen i můj král.
Partie to byla složitá a tak není divu, že na druhou dvacítku tahů nám zbývalo už dost málo času, nejdříve se do tísně dostal Petr, ale já pak už na tom nebyl až o tolik lépe. A kvalita tahů tomu odpovídala. Nejdříve jsem vymyslel „skvělý“ postup, o kterém jsem byl přesvědčen, že povede k zisku materiálu, ale že soupeř může dobírat nejenom pěšcem, ale i věží, mi došlo, až když to zahrál. Rázem jsem se ocitl ve velmi mizerné pozici, navíc jsem se dopustil i dalších nepřesností a ztratil jsem figuru. Partie tak byla objektivně prohraná, ale pokračoval jsem v postupu pěšců na dámském křídle, což s omezeným časem nakonec vedlo k úspěchu. Avšak než jsem zvítězil, vlezl jsem do pozice, kdy mi bylo možno odchytit dámu, pak jsem také nalezl do dvoutahového matu a zřejmě jen nedostatku času vděčím za to, že Petr těchto možností nevyužil. Takže vítězství, kterého si velmi cením, i když partií se moc chlubit nemohu.
Prohráli jsme tak nejtěsnějším rozdílem 3½:4½. V zápase jsme jistě měli šanci bodovat, Náměšť rozhodně nepřijela v nejsilnější sestavě. Ale nám také ze základní sestavy dost hráčů chybělo. Navíc poslední změnu v sestavě jsem dělal až v sobotu k večeru a byl jsem rád, že Adam byl ochoten zaskočit na Stanislava Myšičku, kterého přepadla chřipka. Ale i když obě sestavy byly oslabené, zápas to byl velmi zajímavý, plný bojovných partií, a velice za něj děkuji spoluhráčům, ale vlastně i soupeřům.
