Šachový klub Caissa Třebíč

O daleké cestě do Rychnova a našem marném volání po záchraně v II. lize „D“ nemusí skutečně nikdo pochybovat, byť Máchovy verše, vypůjčené z nejslavnější české romantické básně do nadpisu článku, vyjadřují ve skutečnosti touhu po svobodě a odvrácení se od starého konvencemi sešněrovaného světa (to také ovšem není od věci:-)). O současné situaci třebíčského „Béčka“ ale tyto věty zvolací vypovídají dostatečně jasně i bez nějaké hlubší interpretace:-). Domácí nominovali velmi silnou sestavu a nedali nám vůbec žádnou šanci.

Snad proto mohl napsat rychnovský kapitán, že jsme přijeli ve „ve velmi spráskané sestavě, poměrně odevzdaní“ - je to zřejmě neméně nadaný básník co český největší romantik všech dob :-) - byť spráskaný jsem byl po otcových šedesátinách pouze já a nastoupil jsem jen proto, že nikdo z dalších kmenových hráčů nebyl ochoten vypomoci (je to příliš vzdálené místo, tak proč si kazit neděli, že). Komu by se s sebou ještě navíc chtělo vozit vlastní přezůvky, bez nichž není možno vstoupit do hrací místnosti. Domácí sice mají za tímto účelem na místě k dispozici několik bačkor, ale připusťme, že hygieničtější by zcela jistě byly návleky:-).

Nemyslím si rovněž, že bychom byli odevzdaní:-). Všichni nastoupivší dělali, co mohli, střetli se však s mnohem silnějšími soupeři. Hrál ten, kdo měl chuť (komu by se hlavně chtělo asolvovat takovou nehoráznou štreku), a i to je třeba ocenit. Za zmínku každopádně stojí vítězství Mariána Kantoríka, který strategicky úplně přehrál zatím velmi úspěšného Jakuba Zeberského, a taktéž remíza Jiřího Škaroupky, jenž se utkal černými s ratingově bohatším Zbyňkem Ringelem. Dělby bodů mohl docílit i Roman Bradáč, avšak vzhledem k vývoji utkání pokračoval ve hře, až nakonec splakal nad výdělkem, a to i kvůli mé partii, která se od počátku nevyvíjela příliš dobře, neboť jsem si v drakovi popletl varianty, což se po zásluze trestá smrtí:-). Protože nemám k dispozici žádné zápisy partií, nemohu říci ani nic určitého o duelech, které sehráli Martin Lednický (měl po dlouhou dobu pěšce více), Jarda Huňáček a Standa Mezlík. Svůj výtvor mi poslal ale František Svoboda, podívejme se tedy alespoň na několik interesantních okamžiků ze zahájení.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Svoboda – Daniel po 7. tahu černého

Zde bylo správné 8. e5 se ziskem prostoru namísto „měkkého“ 8. Se2.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Svoboda – Daniel po 10. tahu černého

Rovněž zde mohl bílý získat velkou výhodu po 11. Vad1. Pozice černého by byla velmi obtížná. Ale:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Svoboda – Daniel po 11. tahu černého

I tady mohl František dosíci převahy po 12. dxe5 dxe5 13. Sc5, tah 12. Jg4 výhodu vypouští. Duel poté vyústil v koncovku, kde měl bílý pěšce víc, avšak zdvojeného na sloupci „e“, černý pak disponoval dvojicí střelců proti jezdci a střelci (na každé straně ještě byly oba páry věží), a to mu zcela stačilo k rovné hře. František se poté bohužel dopustil jednoho rozhodujícího pochybení a osud partie byl zpečetěn.

Závěrem lze říci, jak bylo lze vyčíst i z některých webů, že jsme s osudem smířeni a zbytek utkání dohrajeme logicky v úsporném režimu. Klukům ze Slovenska a dalším „písmenům“:-) bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat, že se za nás rvali takovým způsobem, povětšinou příkladněji než řada kmenových. Třeba to vyjde někdy příště pod jiným kapitánem a zodpovědnějšími ... ale … trochu nadhledu je třeba:-).