V posledním 11. kole Krajského přeboru jsme se na domácí půdě utkali s Humpolcem v utkání, které jsme napjatě očekávali již od vydání Úvodní zprávy, protože již před soutěží bylo zřejmé, že náš tým patří papírově mezi nejslabší a že soupeřů, se kterými máme reálnou šanci bodovat, moc není. Mít jednoho z nich v posledním kole slibovalo napětí až do závěru soutěže a tak se také stalo.
Měli jsme před Humpolcem dvoubodový náskok, což znamenalo, že pokud se nechceme propadnout na poslední příčku, nesmíme ve vzájemném měření sil prohrát. Přistoupili jsme k utkání velmi zodpovědně a podařilo se nám se sejít ve skoro základní sestavě. Zodpovědně však k zápasu přistoupili i naši soupeři. Přijeli sice bez své první šachovnice, ale i tak byla jejich sestava poměrně dobrá.
Kvůli regulérnosti byl v posledním kole stanoven jednotný začátek všech zápasů. Začínali jsme tedy o hodinu později, než je v Krajském přeboru obvyklé, v deset hodin. Po hodině hry jsme zapsali dvě remízy, nejdříve na 6. šachovnici Fiala – Myšička náš hráč vyrovnal hru, nepustil bílého k ničemu nebezpečnému a po výměně většiny figur již byla remíza zřejmá.
v popředí moje partie na 5. šachovnici Rostislav Štork – Aleš Krčil, za námi 6. šachovnice René Fiala – Stanislav Myšička
Ihned poté, ale ve zcela jiné situaci, s plnou šachovnicí a ostrou pozicí, nabídl remízu náš hráč na 4. šachovnici Strádal – Prokeš. Bílý o nabídce chvíli přemýšlel a zřejmě i on usoudil, že možné zápletky jsou příliš ostré a nebezpečné, takže remízu podepsali. Na úvod dvě rychlé remízy černými vypadaly jako dobrý začátek.
4. šachovnice Jaroslav Strádal – Jaromír Prokeš, za nimi 3. šachovnice František Svoboda – Filip Kubíček
Pak však některé naše pozice začaly vypadat trochu podezřele a o výsledek zápasu jsme se trochu obávali. Jedna hodina odpolední nám přinesla jisté uklidnění. Nejvíce k němu přispěl František Svoboda, který na třetí šachovnici Svoboda – Kubíček sehrál velmi hezkou partii, šikovným obratem rozvrátil pozici před černým králem, ohlídal soupeřovy hrozby a zaslouženě zvítězil.
šachovnice, které nám nakonec přinesly tři celé body
Významné byly i tři remízy, které následovaly v rychlém sledu, protože se jednalo o partie, ve kterých jsme stáli ne úplně dobře. Nejméně asi byl ohrožen Jirka Obršlík na sedmé desce Obršlík – Machala, kde po vyčerpání šancí byla remíza poměrně zasloužená.
v popředí 8. šachovnice Lubomír Váňa – Vladimír Benda, za nimi 7. šachovnice Jiří Obršlík – Miroslav Machala
Horší to bylo na osmé šachovnici Váňa – Benda, kde se Vladimír utkal se soupeřem, který sice má nízké elo, ale šachy hrát umí, jak nám předvedl. Po zápletkách, které vedly k pozici s nestejným materiálem, měl Vladimír sice více figur (dvě lehké figury proti věži), ale soupeř měl o dva pěšce více a na výhru mohl hrát zřejmě jen on, takže s remízou jsme samozřejmě byli spokojeni.
Podobně mizerně se vyvíjela i má partie na páté šachovnici Štork – Krčil. S Alešem Krčilem jsem se v této sezóně již utkal s černými v nižší soutěži v utkání Caissa E – Humpolec B a dosáhl jsem vítězného útoku, Aleš zachránil remízu díky hezky vymyšlenému věčnému šachu, před kterým jsem se vlastní nešikovností neukryl. Teď jsem měl bílé a tak jsem se také vesele pustil do útočení a to hned od prvních tahů. S mými aktivními neteoretickými tahy jsem to však trochu přehnal. Když jsem soupeři nechal pěšce, abych pak zjistil, že za to nic podstatného nemám, tak už se mi pozice vůbec nelíbila. Pokračoval jsem tedy v aktivitě, ostatně co jiného mi taky zbývalo. Obranu černého jsem sice neprorazil (i když v jednom okamžiku jsem přešel kolem pokračování, které by mi dávalo výhodu), ale v závěru se pozice zablokovala a partie tak skončila smírem, za což jsem byl raději určitě já.
Měli jsme na kontě Františkovu výhru a pět remíz, takže vedení 3½:2½. Rozhodnutí tak mělo padnout ve zbývajících dvou partiích na nejvyšších šachovnicích. Na druhé desce Mikšů – Zachariáš vypadala lépe Mirkova pozice, takže jsme doufali minimálně v remízu, která by nám již zajistila, že zápas neprohrajeme. Mirek vytrvale tlačil na soupeře, který navíc měl již i časové problémy. Tlak figur na bílého krále kombinovaný s postupem pěšce nakonec slavil úspěch, když pěšec kolem soupeřova krále prošel až do dámy a tak krátce po časové kontrole jsme zapsali rozhodující bod.
1. šachovnice Ladislav Vojtěch – Robert Pavlíček, za nimi 2. šachovnice Vojtěch Mikšů – Miroslav Zachariáš
Na první šachovnici Vojtěch – Pavlíček se hrála velmi zajímavá partie, ze zahájení vyšel Laďa dobře, na jeho pozici byla radost pohledět, souhra figur, dobře připravený útok na soupeřova krále. Soupeř si však také byl kvalit bílé pozice vědom a tak rychle zareagoval a vymyslel zajímavou protihru. Oba králové na královském křídle a oba hráči útočili. V závěru měl Laďa jistou převahu, ale pozice již byla zcela otevřená a k matu mohlo dojít na obou stranách. Po skončení partie na druhé šachovnici však výsledek zápasu ohrožen být nemohl, takže Laďa mohl v ostré pozici pokračovat a uplatnit svoji převahu. Povedlo se mu pak i vyhnout se věčnému šachu, takže další výhra na našem kontě a nakonec tedy výsledek 5½:2½, který vypadá poměrně jednoznačně, ale jednoznačný zápas to rozhodně nebyl.
závěrečné partie se těšily velkému zájmu diváků
Děkuji všem hráčům za výkon v zápase a vůbec za celou sezónu. Konečná devátá příčka zhruba odpovídá naší papírové síle. Důležitá utkání jsme odehráli v solidní sestavě a v dalších zápasech dostali příležitost další hráči, pro které jsou zkušenosti z Krajského přeboru jistě velmi cenné. Ještě jednou všem díky, bylo mi ctí toto družstvo kapitánovat.
Rostislav Štork
