Šachový klub Caissa Třebíč

Loňský turnaj v Táboře mě mimořádně nadchl, nikoli ale dosaženými výsledky. Tábor je totiž překrásné město. Jeho centrum je ve srovnání s tím třebíčským skutečnou tepnou společenského života. Potvrdilo se to i nyní. Kde jinde během krátkodobého pobytu potkáte režiséra Jiřího Menzela s filmovým štábem nebo kde si – zdarma! – poslechnete koncert Michala Pavlíčka a Moniky Načevy. Divadlo, cirkus (spíš tedy cvičení na lanech:-)) a pantomima v ulicích, to už je jen třešnička na dortu. O zahrádkách jednotlivých restaurací vyložených do náměstí, kde se dá strávit opravdu příjemný večer, je zbytečné psát.

Výprava třebíčské Caissy do Tábora čítala pouhé tři členy: moji maličkost, Honzu Tesaře a Miloše Milostného. Z Třebíče jsme vyrazili v neděli o půl deváté a krátce po poledni vysedali na místě určení: autobusovém nádraží Tábor. Cesta k nově rekonstruovanému hotelu Palcát, kde se turnaj odbýval, netrvala ani 10 minut. Ubytovali nás takřka ihned, byť bylo avizováno, že vstup na pokoje bude umožněn až v 19:00 hod.

V Táboře si nejen dobře zahrajete, ale potkáte zde i bezva lidi. Mezi ně patří jistě Marián Kantorík, v uplynulé sezóně lídr třebíčského béčka, který do Tábora přicestoval s Milošem Šarmírem. Že jsme skoro každý den po partii zasedli u piva a probírali vše možné, není jistě třeba dodávat.

První kolo patřilo z mé strany k těm bezproblémovým. Utkal jsem se s hráčem ratingově o 300 bodů chudším, a tak není divu, že náš duel měl poměrně jednoznačný průběh.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
partie Sedlák – Ciešlak po 21. tahu černého

V beznadějné situaci bílý zahrál 22. Sxf7+. Oběť není proč nepřijmout a jen letmý pohled na diagram naznačuje, že souboj netrval dlouho.

Zatímco odpočinková neděle dovolila načerpat síly ztracené cestováním, pondělí bylo velmi náročné, neboť nás čekaly hned dvě partie. Vylosován mi byl velmi nepříjemný soupeř Adolf Lacina, jenž mě minulý rok na stejném turnaji bez větších potíží přehrál. Tentokrát to však nebylo vůbec jednoznačné.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Lacina po 19. tahu černého

Ve velmi složité pozici jsem volil jistotu a sebral  20.Vxc7 a po 20. – Jxc7 21.Vxd8+ Dxd8 22.Dxf7+ Kh8 23.Jg6+ Kh7 24. Jf8+ vynutil věčný šach.

Ani odpoledne mě nečekala procházka růžovým sadem. Čelit černými figurami Jindřichu Zapletalovi, který až do konce turnaje bojoval o přední místa, nebylo vůbec jednoduché.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Zapletal – Ciešlak po 19. tahu černého

Věčný spor v královské indické. Pokud bílý nedostane mat, zvítězí v koncovce. V této chvíli, kdy se misky vah zpravidla vychýlí na jednu ze stran, jsem nabídl smír a soupeř přijal.

Podobné to bylo i v následující partii s Jiřím Houškou.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Houška po 20. tahu bílého

Soupeř měl horší čas, a tak jsem zahájil úspěšné mírové rozhovory. Pozice není vůbec jednoznačná, Houdini sice píše i po devíti minutách nekonečné analýzy „0.00“, ale příliš pohodlně jsem se necítil.

Možná to zní divně, avšak na jedno turnajové vítězství opravdu nevzpomínám rád. V 5. kole mě v dračí variantě sicilské přehrál Milan Borkovec.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Borkovec – Ciešlak po 27. tahu černého

Po 28.fxe6 Vxc2+ 29.Kb1 je samozřejmě vymalováno, ovšem soupeř ve vrcholné časové tísni sebral 28.Dxh5+. Černému, jehož král uteče přes pole c6, zbyla rozhodující materiální převaha. Sympatického protivníka mi bylo velmi líto – ovšem i takové jsou šachy. Ale všeho do času. Bohyně Caissa si spravedlnost zjednat dokáže, o tom nemůže být pochyb. Stačí se podívat níže:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Mojžíš po 40. tahu černého

Pozice je rovná, nebyl bych to však já, abych nenašel jediný prohrávající tah. 41.Jd4?? Na tváři IM Petra Neumana, který partii přihlížel, se objevil ironický úšklebek. Já se mezitím bezstarostně procházel po sále. Když jsem dorazil ke svému stolu, stála už černá dáma na d4. Na svoji obhajobu jen dodám, že jsem asi posledních deset tahů odblical (nepřidávalo se) a 40. tah bylo ono nešťastné Kh1 - g1, protože tato figurka stála nejblíž u hodin. No, každopádně to bylo třeba pořádně spláchnout dobrým pivem, kterého bylo po celém Táboře víc než dost.

Po šoku v partii s Jaroslavem Mojžíšem jsem raději přibrzdil. Následovaly proto dvě rychlé remízy s Vladimírem Rosenzweigem a Martinou Marečkovou.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Rosenzweig – Ciešlak po 17. tahu černého

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak – Marečková po 12. tahu černého

Nebylo to tak, že by se mi nechtělo bojovat, navíc dělbu bodu nabízeli tentokrát soupeři, ale, jak praví přísloví, lepší vrabec v hrsti holuba na střeše. V posledním kole mě navíc mohl čekat celkem přijatelný soupeř. Tento předpoklad bohužel nevyšel. Měl jsem se utkat s Bruno Steinerem. A byl tu ještě jeden háček. Prožít týden v husitském městě a nepodniktnout ani jednu pořádnou spanilou jízdu nočním Táborem, to se nesluší. Asistoval mi při ní jeden nejmenovaný slovenský mezinárodní mistr:-), který prohlásil, že s tak silným protivníkem nevydržím ani dvacet tahů, tudíž je zcela zbytečné chodit spát:-).

V neděli o půl desáté jsem opuštěl se sbaleným zavazadlem pokoj hotelu Palcát. Nechápal jsem, proč mi kráčí v ústrety Honza Tesař a Marián Kantorík. Už se půl hodiny hraje? Parite tedy nezačíná ve stejnou dobu, jako při dvojkole, ale už v 9:00. I přes půlhodinový handicap jsem se, Mariáne, dvacet tahů držel:-):

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Steiner – Ciešlak po 20. tahu černého

Situaci bych hodnotil jako dynamicky rovnovážnou. Čas mi bohužel chyběl a posléze jsem vyrobil několik hrubic, které soupeř potrestal. Slibně se vyvíjející turnaj tedy nebyl zakončen, jak bych si přál, nicméně s nahraným výkonem 2104 jsem spokojen. Kompletní výsledky OPENu Tábor 2012 nalezne čtenář zde.

Zpět jsme s Honzou Tesařem nemuseli cestovat veřejnými dopravními prostředy, neboť nás do Třebíče svezl Miloš Šarmír. Zastavili jsme se ještě na základně – Centrum Lihovar – a poobědvali. Marián si nesmírně pochvaloval nové třebíčské pivo URBAN. Prý už se nemůže dočkat, až začne šachová sezóna. Dej bůh štěstí, jak říkají pivaři.