Šachový klub Caissa Třebíč

Ve 2. kole Krajského přeboru Vysočiny jsme přivítali třetí družstvo jihlavského Gambitu, jehož soupisku tvoří jednak talentovaní mladíci a druhak zkušení šachoví matadoři. V neděli k nám přijel mix těchto hráčů z "Prádelny" a protože v prvním kole porazili Velkou Bíteš, chtěli jistě vyloupit i Třebíč! Utkání jsme začali pouze se sedmi hráči, protože auto rodiny Walků zastávkovalo a Petr doběhl do hrací místnosti až několik minut po zahájení.

Jako první skončila partie Kazda - Svoboda, ve které náš hráč nezúročil téměř 200 bodu ELO navíc a souhlasil poměrně brzy s remízou. Na chodbě mi František vysvětlil, že se necítil zdravotně zcela fit, v noci toho mnoho nenaspal a když soupeř skoro všechno vyměnil a nabídnul půlku, souhlasil.

František Svoboda přemýšlí jak porazit Rajmunda Kazdu

Zanedlouho jsem zapisoval do partiáře nerozhodný výsledek i já. Soupeř zvolil bílými výměnou variantu Slovanské a v pozici, kdy jsem umístil předpisově jezdce na e4 a začal přemýšlet na dalším postupem, přistálo na desce Je5 s nabídkou remízy. Ve vyrovnané pozici jsem ještě chvíli váhal, ale nakonec uznal soupeřovu nabídku za validní a souhlasil. Vondra - Michálek tedy půl.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
závěr partie Vondra - Michálek

V těchto chvílích zasáhlo do šachového dění neuvěřitelně silné bušení, provázené zvukem vrtačky. V hotelu Atom totiž probíhá generální rekonstrukce, včetně výměn oken a zateplení celého osmipatrového objektu a právě v době našeho  zápasu  pracovníci stavební firmy nejenže pracovali v našem patře, ale přímo za stěnou naší klubovny, do které zvenku navrtávali zateplovací prvky. Hráči se po sobě začali dívat, protože v této kakofonii pracovních nástrojů se opravdu nedalo hrát! Tlučení kuželkářských koulí a jejich jízda po dráze, která je slyšet v hrací místnosti ve Vysokém Mýtě, byla proti tomu šuměním podzimního listí na stromech. Nutno ocenit, že naši soupeři nikterak neprotestovali, ani nežádali tuto skutečnost zanést do zápisu o utkání. Protože jsem již nehrál a jsem kapitánem družstva, rozhodnul jsem se jít dělníky na lešení uvědomit o tom, že za stěnou na níž pracují se hraje šachový zápas a požádat je, zda by svoje pracoviště nepřesunuli na pár hodin jinam. Na chodbě u výtahů jsem otevřel okno, poté vyhodnotil, že na lešení ven nepolezu a hlasitým "halóóó" přivolal pracovníka, který se mi zdál býti šéfem party a přednesl svoji prosbu. Čekal jsem různou reakci, ale to co následovalo, mě doslova šokovalo. Zaznělo totiž: "Tak jo. Pánové přesuneme se jinam". Ani jsem nestačil poděkovat, jak jsem byl v šoku...

Ale zpět do zápasu. První bod jsme zapsali z partie Mezlík - Tomáš Skořepa. Bratři Skořepové jsou velkými krajskými talenty (a to mají doma ještě jednoho osmiletého sourozence) a ve svém věku již velmi nebezpeční. Nicméně Standa měl pro strach uděláno, zakombinoval, získal figuru za dva pěšce a mladý soupeř sklonil krále, byť to po mém soudu díky dvěma spojeným postouplým pěšcům ještě chvíli mohl zkoušet.

Stanislav Mezlík dnes získal důležitý bod!

Poté jsem odešel na chvíli do kuchyňky, kde spokojeně pokuřoval dnes mající volno Jaroslav Huňáček a když jsem se vrátil do hrací místnosti, viděl jsem, že figurky na šachovnici, kde hráli pánové Kenovský a Došek jsou již v základním postavení. Zdeněk Kenovský mi jen sdělil, že to nějak nešlo a pak jsme si ještě povídali o jeho startu v Krajském přeboru přeboru dorostu v roce 1969 v Gottwaldově, který vyhrál můj kamarád Jiří Moučka, dnes docent a proděkan na Univerzitě obrany v Brně.

5. až 8. šachovnice aneb mládí vpřed!

Poté zvýšil na 3,5 - 1,5 na první šachovnici Leszek Ciešlak hrající proti Radku Šarounovi. K partii mi řekl, že zahájil 1.Jf3 a pak se hrála nějaká anglická (či Rétiho), až se posléze pozice překlopila do Dračí varinty Sicilské opačnými barvami. Náš hráč zinkasoval pěšce, pak druhého a nakonec soupeř dojel na taktiku. Odkaz nabízíme jako obvykle přes Chesstalker.

Leszek Ciešlak zahajuje partii s Radkem Šarounem

Bílý stál lépe hned na samém počátku partie, jak je patrné z následujícího diagramu:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie  Ciešlak - Šaroun po 9. tahu bílého

Kompenzaci černý nemá žádnou. Po 15. - Sh3, jak se stalo, ztrácí druhého pěšce.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak - Šaroun po 15. tahu bílého

A když ani pseudo - útok nevyšel, nezbylo mu než kapitulovat.

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Ciešlak - Šaroun - závěrečná pozice

Hrozbám e5 a Jc5+ nelze rozumnými prostředky čelit, proto černý vzdal.

Na dostřel se hosté přiblížili po skončení partie Hrad - Tenkl. Robert Hrad je zkušený jihlavský šachista, který by jistě patřil na vyšší šachovnice a jak mi připomněl Zdeněk Kenovský, i on hrál památné finále KP dorostu v roce 1969 v Gottwaldově. Náš hráč se bránil dost statečně (nikoliv však dostatečně). Soupeři se podařilo náskok ve vývinu zúročit v nebezpečné manévry dámou a věží kolem jeho krále. Chvílemi se zdálo, že černý zázračně všechny hrozby pokryl, ale šachové zákonitosti jsou neúprosné. Jak nás učil Vratislav Hora, řetěz je tak slabý, jaký je nejslabší jeho článek a totéž platí i v šachu a celkem nenápadný tah bílého se ukázal být smrtelný. Klid do domácích řad přinesl až výhrou Petr Walek v partii s Jakubem Skořepou. Ale dejme slovo Petrovi, který mi hodnocení své partie poslal e-mailem:

S osmiminutovým handicapem jsem rozehrál svoji partii s mladým talentem Jakubem Skořepou. Hráli jsme ruskou, za kterou bych byl před pár lety velmi rád, ale teď, když vím, že lze přejít za bílého do téměř rovné pozice, kde se nedá co hrát, jsem měl poměrně strach, aby mi to soupeř nezahrál. Vše tomu totiž nasvědčovalo, vždy, když jsem s ním nedávno hrál, tak  se pokoušel betonovat a hrát zásadně na remis. K mému údivu však zahrál opačnou rošádu než já, což signalizovalo oboustranný útok. Můj by byl ovšem rychlejší, ale soupeř si toho včas všiml a skvěle mé rozjeté pěšce zablokoval. Najednou jsem nevěděl, co mám dělat, vteřiny ubíhaly a nakonec jsem se rozhodl o průlom b5, který se později ukázal jako správný. Soupeř, abych nestál lépe, raději vyměnil dámy a přešel do koncovky. Během pár tahů jsem však získal pěšce a soupeř už pak tahal za kratší konec provazu. Sice se mi ještě snažil blokovat volné pěšce věží, ale jakmile se mi je povedlo rozjet, byl konec a soupeř se před ztrátou střelce raději vzdal.

Jako obvykle spolehlivě bodující Petr Walek

Celá Petrova Partie je k dispozici zde. Přikládám alespoň dva diagramy:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Skořepa - Walek po 22. tahu černého

Situace je zachycena po zmiňované výměně dam - černý stojí mnohem lépe. Zkušenosti se nakonec projevily, jak o tom svědčí závěrečná pozice, kdy se byl bílý nucen vzdát:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
závěrečná pozice Skořepa - Walek

Již za rozhodnutého stavu se dohrávala partie Bazala - Vyhnanovský. Náš hráč je dlouhá léta příkladem, jak má vypadat šachový dress code a tentokrát si vybral zářivou kravatu růžové barvy, kterou mu pochválil i šéf třebíčského šachového undergroundu Vladimír Benda. Pan Bazala je mimochodem vlastníkem šachové knihovny, která obsahuje několik tisíc svazků a má neuvěřitelné znalosti o šachu. Rovněž s jihlavským soupeřem dosáhnul strategicky vyhraného postavení, ovšem podle mého názoru přehodil správné pořadí tahů a byl nucen odevzdat kvalitu a pěšce. V dalším průběhu boje získal pěšce zpět a za kvalitu měl silnou iniciativu a poměrně slušné šance. V závěreční fázi partie však v důsledku únavy a jak o říká i věku (67) přehlédnul poměrně banální matovou hrozbu a byl nucen kapitulovat.

Vladimír Bazala a jeho růžová kravata

Konečný výsledek tedy zní 4,5 - 3,5 v náš prospěch a znamená posun na třetí místo průběžné tabulky.

Po skončení zápasu jsem Vladimíra Bazalu (už v lepší náladě) zavezl domů do nedaleké Stříteže a společně s panem Huňáčkem zašel na oběd a dvě piva do místního pivovaru. Zde mě ještě Jaroslav podal informaci o nově otevřené sázkové kanceláři v Třebíči - Kajot (sponzor hokejistů Komety Brno) a pak jsme se rozešli domů. Ještě jsem stihl závěr zápasu Lucie Šafářové, která ve Fed cupu deklasovala Jelenu Jankovičovou ze Srbska a naše tenistky tak tuto trofej obhájily. Když tomu připočtu ještě první místo našeho buldoka Dona Perignona na sobotní výstavě psích plemen v pražských Letňanech v otevřené třídě, tak byl tento víkend docela povedený...