V termínu 28.10. - 3.11. se v Pretorii, jednom ze tří hlavních měst Jihoafrické republiky, konal již 41. kongres ICCF, zastřešující celosvětové organizace korespondenčních šachistů. Českou republiku na této každoročně konané akci tentokrát zastupoval člen našeho klubu, Petr Buchníček. A protože nedílnou součástí pevně daného programu kongresu je i bleskový turnaj jeho účastníků, bylo to zastoupení nadmíru úspěšné.
Oficiálním mezinárodním zástupcem, tzv. delegátem ICCF, Sdružení korespondenčního šachu v ČR je Ing. Josef Mrkvička z Plzně, ten se ale pro letošek z účasti na kongresu omluvil a tak SKŠ v ČR nabídlo účast na kongresu jeho předchůdci ve funkci delegáta ICCF, totiž mně. Taková nabídka se nedostává každý rok, a tak jsem ani přes varování, že letiště v nedalekém Johannesburgu, kterému se při cestě do Pretorie nedá rozumně vyhnout, je považováno za místo s největší kriminalitou na světě, příliš neváhal.
Příprava na cestu tentokrát byla o něco složitější než obvykle. Našinec sice, na rozdíl od jiných evropských zemí, nepotřebuje do JAR víza, ale mé obavy kromě výše uvedených zmínek o kriminalitě (mj. i z oficiálních zdrojů, jako jsou např. stránky našeho Ministerstva zahraničních věcí) ještě prohloubil vyděšený pohled mé lékařky doprovozený odkazem na web Centra cestovní medicíny a nemalým výčtem injekcí, které do sebe musím preventivně napíchat, abych měl šanci tu cestu vůbec přežít. S tím ostře kontrastovaly informace z webů cestovních agentur specializujících se na Jižní Afriku, které toto místo doporučovaly jako ideální pro rodinnou dovolenou s dětmi, a ujištění organizátorů, že akce se sice koná v parku u jezera, ale nikoliv v malarické oblasti. Příprava na cestu tedy spočívala především ve vnitřním psychickém boji, kterým z těchto rozporných informací budu více důvěřovat. Po prostudování několika cestovatelských blogů (kde jsem se mj. dozvěděl, že nejosvědčenějším repelentem s výbornými výsledky i v kambodžském deštném pralese není nějaká značka světového jména, ale Maxx Predator, který se vyrábí na Jižní Moravě a testuje v lužních lesích na Břeclavsku) a získání informací o vedlejších následcích těch doporučovaných injekcí zvítězil zdravý rozum a zdravotní přípravu jsem omezil jen na nezbytnou vitamínovou prevenci v tekuté podobě... :-)
A udělal jsem dobře. Cesta totiž proběhla naprosto bez problémů. Nejhorší byl začátek. Nejprve mě na dálnici do Prahy zastihla sněhová vánice, a pak úroveň služeb na letišti v Ruzyni, které si sice hraje na světové, ale v bezcelní zóně se tam není kde najíst a pivo tam stojí 150 Kč, což např. s půllitrem nealko nápoje na letišti v luxusní Dubaji za 10 Kč nesnese srovnání. Příště už zase budu létat z bližší Vídně, jak jsem zvyklý... Nakonec i závěrečný úsek cesty, kdy jsme si díky kiksu organizátorů museli s kolegy, které jsem potkal cestou, vzít místní taxík, což se dle některých informačních kanálů rovná pokusu o sebevraždu, dopadl dobře, a když jsem se cestou naučil ovládat navigaci v taxikářově Blackberry (v afrikánštině...), tak jsme ten jemu neznámý hotel nakonec našli.
Místo konání kongresu, hotel Roodevallei
O samotném průběhu kongresu bude nejspíš referováno na webech zaměřených na korespondenční šach, zde se omezím pouze na onen v úvodu zmíněný doprovodný bleskový turnaj. Nemyslete si, že to v podání zástupců korespondenčního šachu nemá valnou úroveň. Na startu se sešlo 10 účastníků, z nichž nejen že dva byli mistři světa v korespondenčním šachu, ale tři byli držiteli FIDE titulu FM a především plná polovina účastníků měla rating FIDE nad 2100. V turnaji se mi však mimořádně dařilo a před posledním kolem jsem měl plný bodový získ. V posledním kole ale přišla slabší chvilka, ve vyhrané pozici jsem spadl na čas, můj soupeř Per Söderberg ze Švédska (ELO FIDE 2186) mě tím dohnal a se ziskem 8 b. z 9 partií jsem musel do tiebreaku.
Partie posledního kola základní části turnaje, vlevo Per Söderberg (SWE)
Tiebreak se hrál na 2 partie. V 1. partii jsem černými soupeře zcela přehrál, kapituloval v pozici, kdy má o 3 pěšce a 1,5 minuty horší čas. Pak se ale historie málem zopakovala. Ve 2 partii jsme postavili tutéž variantu co v základní skupině, opět jsem tlačil, opět dosáhl vyhrané pozice a opět měl problémy s časem. V kritické pozici mám věž navíc, ale musím se bránit soupeřově náporu a hlavně mám 4 poslední sekundy proti soupeřovým zhruba 12 sekundám (hrálo se klasickým tempem 5 min. na partii, tedy bez přídavku!). Soupeř se ale natolik nechal unést hledáním výhry (která v pozici nebyla), že si nevšiml situace na hodinách a po několika tazích sám v již beznadějné pozici překročil čas. Splnil jsem tedy roli favorita a v dresu Caissy Třebíč (což bohužel nedokládá fotografie, protože v chladných pozdních nočních hodinách jsem si na finálové partie musel vzít ještě košili) v turnaji zvítězil. Pro milovníky statistik ještě doplňuji, že na 3. místě skončil bývalý mistr světa v korespondenčním šachu a i přes svůj velmi pokročilý věk stále vitální a za šachovnicí silný Fritz Baumbach z Německa (ELO FIDE 2232), kterému se podařilo až za stupně vítězů odsunout druhého nasazeného Carlose Cranbourna z Argentiny (2261).
Medailisté bleskového turnaje
Na závěr už zbývá jen dodat, že i cesta domů proběhla naprosto bez potíží, resp. jedinou zaznamenáníhodnou komplikací byla společenská nutnost neurazit hostitele a spořádat k obědu téměř třičtvrtěkilový steak, ale i to jsem měl z loňského ligového ročníku dobře natrénováno... :-)
V nabitém programu zbyl čas i na výlety - lví rodinka turisty ignoruje
