Ve 3. kole 1. ligy východ jsme na domácí půdě hotelu Atom přivítali rezervu extraligového Grygova. A protože se stejně jako nám ani našim hostům nepodařilo nastoupit v nejsilnější sestavě, byli jsme v zápase favority. Jak už to ale někdy bývá, papírové předpoklady se nám bohužel naplnit nepodařilo.
Odevzdané sestavy napovídaly, že zatímco na prvních 4 šachovnicích půjde o přibližně vyrovnané souboje, na 2. polovině stolů by měla být patrná výrazná výkonnostní převaha na naší straně. Šedivá je však teorie a zelený strom života. Zatímco na předních šachovnicích se nám víceméně bez problémů podařilo udržet vyrovnané skóre, na zadních šachovnicích se děly věci...
Jako první skončila partie na 1. šachovnici, kde IM Biolek st. překvapil hned v zahájení IM Petra Piska nečekaným odbočením z vyšlapaných cestiček a ten se rozhodl raději nabídnout smír. Nabídka byla akceptována, a tak se oba kapitáni mohli po zbytek zápasu soustředit na své kapitánské povinnosti.
Asi inspirován brzkým rozuzlením "u sousedů", nebo možná na revanš, nabídl autorovi těchto řádek záhy po zahájení remízu i na 2. šachovnici hrající IM Sluka. Při pohledu ještě o stůl dál jsem se ale rozhodl pro pokračování v boji. Zahájení se totiž nevydařilo na 3. šachovnici nastoupivší WGM Evě Kulované, které se ve snaze vyhnout se s FM Obšívačem brzkému zjednodušení sice podařilo hru zkomplikovat, avšak nikoliv žádoucím způsobem - brzy se dostala pod kola útoku, který už se jí nepodařilo zastavit. Naštěstí ale domácí úspěšně bojovali o převahu na 4., 5. a 7. šachovnici a protože ani zbytek bojiště nevykazoval žádné defekty, hleděli jsme do budoucnosti s optimismem.
Na zadních šachovnicích zatím nic nenasvědčuje blížící se pohromě
V dobré formě se představil náš slovenský host Martin Lednický, který čirou náhodou právě projížděl kolem Třebíče (cestoval zrovna z Francie domů na Slovensko), což neuniklo pozornosti našeho manažera, a tak tedy Martin v Třebíči na chvíli přibrzdil, bez mihnutí oka na 5. šachovnici převálcoval svého soupeře (mimochodem, prý vyhlášeného odborníka na hodnocení kvality toalet v hracích prostorách) a pokračoval dál ve své cestě, jakoby (anebo protože?) se nechumelilo.
Vrcholí boje na předních stolech
V časových tísních přetavil svou iniciativu po taktické přestřelce v zisk celého bodu i na 4. šachovnici hrající FM Josef Kratochvíl, to už se ale vzadu děly věci. Nemám přesný přehled, v jakém pořadí, ale brzy po sobě náš tým postihly 2 katastrofy najednou. V mírně lepší koncovce zapomněl na hodiny Petr Bělohlávek a překročil už ve 34. tahu (!) čas. Nedosti na tom, ve výrazně lepší pozici s materiální převahou spáchal prstovou chybu Vladimír Uher, který se nejprve dotkl své věže a až poté si uvědomil, že jím zamýšlený tah sice kryje hrozbu 1-tahového matu, ale zároveň umožňuje jiný matový obrazec. Osudná ztráta koncentrace!
Po tomto příznivém zvratu událostí hosté nejprve zkušeně vynutili remízu na 2. šachovnici, aby následně jejich hráč jménem Zedník dostál svému jménu a svou pasivní pozici zabetonoval tak dokonale, že se našemu poslednímu mohykánovi Jiřímu Škaroupkovi ani přes veškeré následné úsilí již nepodařilo černou pevnost ztéci, a tak jsme museli zaknihovat další prohru nejtěsnějším rozdílem.
To by samo o sobě nemusela být až taková tragédie, ovšem oběma těmto našim výsledkům předcházející průběh zápasů jednoznačně svědčí o tom, že se naše trenérsko-masérské duo bude muset před dalším zápasem důkladně zamyslet nad tím, kde je chyba. A neuškodí, zamyslí-li se nad sebou i všichni ostatní účinkující, protože pokud by podobné plýtvání zápasovými body mělo pokračovat, mohli bychom se v konečném účtování po sezóně nedopočítat. Do konce soutěže, která je letos mimořádně vyrovnaná, však ještě ani nelze dohlédnout, a proto je třeba se ze svých chyb poučit a soupeřům ukázat, že s námi nebude mít nikdo lehké pořízení!
