Po neúspěšně rozehrané sezóně se naše „B“ družstvo začalo opět potýkat s personálními problémy. Některé hráče odčerpalo „Áčko“, jiní z nejrůznějších důvodů nemohli nastoupit. Nezbylo mi než se z maturitního plesu vydat na cestu do Havlíčkova Brodu, aby mančaft neodjížděl z Třebíče v počtu šesti osob. V sedmi lidech jsme přece jen nebyli úplně bez šancí, protože jsme na většině desek měli výraznou ratingovou převahu, a tak bodová ztráta z výkopu se mohla ukázat jako bezvýznamná. Šedá však je teorie, jak pravil kdysi jeden velmi slavný básník, domácí nakonec dosáhli nerozhodného výsledku.
Jako první jsem shodou okolností zavěsil já a vyrovnal na 1:1
.
 |
 |
|
|
|
|
 |
|
8 |
|
|
|
|
 |
 |
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
 |
 |
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
 |
|
|
|
2 |
|
|
|
 |
|
|
|
|
 |
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| partie Beránek – Ciešlak po 28. tahu bílého | ||||||||
Soupeř mi v této pozici nabídl remízu. Je ovšem nabíledni, že rozhoduje invaze po sloupci „a“, které bílý nemůže dost dobře zabránit. Překonal jsem tedy bušící trpaslíky 
v hlavě a zahrál 28. – Va3 29. Vb1 Vca7 a je v podstatě hotovo. Celá partie je k dispozici zde.
Bez větších problémů zvítězil Láďa Vojtěch, jehož protivník se rozhodl v zahájení dělat tahy jen dámou a pěšci, za což pochopitelně musel následovat tvrdý trest. Na jednu branku se odehrával i duel mezi Tomášem Reichlem a Honzou Tesařem, který využil prostorové převahy a dvojce střelců a zcela figurky bílého paralyzoval.
Před složitějším úkolem stáli lídři našeho družstva Tonda Čížek a Standa Věchet. Tonda nabídl černými záhy remízu, neboť měl společenské povinnosti, k všeobecnému překvapení však Filip Vala odmítl, ale partie posléze stejně dělbou bodů skončila. A protože Standa Věchet v Benoni nepřetlačil Ondřeje Pártla, na prvních dvou deskách tedy ½.
Škoda je partie na sedmé (a vlastně poslední plně obsazené) šachovnici. Alois Pokorný se v zahájení proti skotskému gambitu bránil dobře a držel zdravého pěšce, poté si ale nechal roztrhnout pióny na dámském křídle a zkušený Václav Paulík se ukázal být takticky na výši. Podobně na tom byl soupeř Mirka Michálka Vítek Veselý. Hrál se anglický útok v sicilské, bílý však postupoval nepříliš důrazně, což černý využil ve svůj prospěch. Závěr tedy zní: 4 : 4. Štěstí prostě víc přálo našim soupeřům.
