V pátém kole Krajského přeboru jsme se vydali k nejvzdálenějšímu soupeři do Světlé nad Sázavou. Sestava se nerodila lehce, řada hráčů s ohledem na věk či různé povinnosti moc nechce jezdit na zápasy venku, k tomu chřipkové období, v pátek večer jsem ještě nevěděl, zda dám osm hráčů dohromady. Ale podařilo se, i když se mnohým spoluhráčům účast v utkání nehodila, byli ochotni v nouzi nastoupit, za což jim patří velký dík. Ale největším oceněním je jistě to, že se nám konečně podařilo bodovat a sehrát zatím nejvydařenější zápas sezóny.
Domácí nastoupili oslabeni o silné hráče na předních šachovnicích. Kromě Bělouška a Roseckého, kteří nastupují jen občas, se tentokrát museli obejít i bez Jaroslava Janáčka, který dosud odehrál všechny zápasy, ale teď je na turnaji Open Praha. Při zahájení zápasu v devět hodin jsme tedy cítili, že bychom mohli mít šanci na dobrý výsledek.
pohled od první šachovnice
První zápis do výsledkové listiny přišel krátce po jedenáctou a bohužel trochu ztlumil naše naděje. Na třetí šachovnici Simona Suchomelová – Stanislav Mezlík se hrály ostré šachy s opačnými rošádami. Oba útočili na soupeřova krále, ale především figurami bez zapojení pěšců. Figury se vyměňovaly a útoky tak postupně slábly. Mladá talentovaná hráčka však vymyslela hezký přechod do koncovky s kvalitou méně, ale se třemi pěšci navíc. Standa i s dvojicí věží proti věži a jezdci při pohledu na lavinu bílých pěšců na dámském křídle partii okamžitě vzdal. Zřejmě se ještě dalo bojovat a zkoušet, zda Simona pěšcový postup nepokazí, ale její šance byly velké.
1.-4. šachovnice
Pár minut poté uzavřeli remízu na šesté šachovnici Vladimír Bazala – Jaroslav Benák. Partie ostrá, zajímavá. Oboustranný tlak však skončil na zablokovaných pěšcích, přes tento val se ani jedna strana prosadit nemohla, remíza tedy byla zcela na místě. Po dvou hodinách hry stav 1½:½ pro domácí.
5.-8. šachovnice
Na další změnu skóre jsme si museli počkat hodinu a půl, ale kolem půl jedné pak v rychlém sledu skončily hned tři partie. Nejdříve ta na čtvrté šachovnici Jaroslav Huňáček – Martin Štukheil. Jarda vybojoval lepší pozici, kterou jistě šlo hrát na výhru. Ovšem nebýt velmi špatného času, který našemu hráči nedovolil tahy dostatečně promýšlet a tak raději souhlasil s remízou. Stav upraven na 2:1. Jsem velmi rád, že Jarda k zápasu nastoupil, i když hrát nechtěl s ohledem na dosavadní špatné výsledky. Je skvělé, že se mu partie povedla, což jeho šachové síle odpovídá mnohem více než série nul z předchozích zápasů.
Celý bod jsme získali na sedmé šachovnici Vlastimil Mareš – Jiří Obršlík. Jirka stoná s nachlazením, ale ve Světlé mají hezkou, dobře vytopenou klubovnu, tak se mu snad výletem přes celou Vysočinu nepřitížilo. A výkon podal vynikající. Zahájení se mu povedlo, již při přechodu do střední hry získal lepší pěšcovou strukturu s volným, krytým pěšcem. Po dlouhém boji a postupných výměnách všech figur konečně přišla v pěšcové koncovce ke slovu zmíněná lepší struktura a Jirka tuto výhodu zkušeně proměnil ve výhru. Velké díky, Jirko, že jsi s námi jel a získal cenný bod, i když ses necítil moc dobře. Vyrovnáno 2:2.
Jiří Obršlík s černými v této době již má krytého volného pěšce d4, ale do koncovky, kde znamenal rozhodující sílu, je ještě daleko. V pozadí Jaroslav Tenkl s bílými již začíná mít problémy s otevřenými sloupci na dámském křídle.
Třetí partií končící kolem půl jedné byla ta moje na páté šachovnici Pavel Brož – Rostislav Štork. V Ruské hře 1. e4 e5 2. Jf3 Jf6 3. Jxe5 d6 4. Jf3 Jxe4 mě Pavel překvapil pokračováním 5. Sd3. Nepokračoval jsem nejlépe a po tazích 5. … Jc5 6. Se2 d5 7. d4 Je4 jsem se vrátil do známé varianty ovšem s tempem méně. Nebyla to úplná katastrofa, hrát se to dá, ale musí se hrát šikovněji než já, jelikož jsem ze zahájení „získal“ jen velké zaostání ve vývinu. Nicméně dařilo se mi pozici držet a postupně se rozehrávat. A byl to bílý, kdo se dopustil chyby, když chtěl rychle využít náskoku ve vývinu, než se mi figury rozehrají, k tomu ale měl již výrazně horší čas a přehlédl mezitah, kterým jsem mu napadl dámu, a tak se jeho plán ukázal jako prohrávající, jelikož jsem získal figuru. Bod jsem tedy spíše utrpěl, ale počítá se a ujali jsme se tak vedení 2:3.
Za tohoto stavu jsme odjížděli a moc optimisticky jsme naše vyhlídky neviděli. Pozice Jardy Tenkla již byla prohraná, snahu Miloše Milostného udržet remízu v koncovce s pěšcem méně jsme hodnotili jako dost obtížnou a Roman Bradáč měl na desce remízovou dámskou koncovku. Pozice nám připadala naprosto remízová, kolega Huňáček ji komentoval slovy, že Roman by to mohl vyhrát jen v případě, že soupeřce chcípne plyšák.
Nicméně Roman to dokázal! Na první šachovnici Eva Kořínková – Roman Bradáč se hrála teoretická varianta, kterou oba znali. Prvních dvacet tahů tak odehráli ve velmi rychlém tempu. Ve střední hře se rovnováhu zvrátit nepodařilo a hra dospěla do zmíněné dámské koncovky. Roman měl lépe schovaného krále a stále se snažil do tábora bílé proniknout chvíli z jedné, chvíli z druhé strany. Ale neúspěšně, pozice vypadala pevně. Avšak uvěřila tomu asi i soupeřka a nezahrála přesně, což Romanovi umožnilo krásný rozhodující pěšcový průlom. Vedli jsme tedy 2:4 a minimálně remíza byla jistá.
Na osmé šachovnici Jaroslav Tenkl – Jan Suchomel se hrály ostré šachy s opačnými rošádami. Jarda získal dobrou pozici, ale nepostupoval dost razantně, jeho mladému soupeři se podařilo situaci před svým králem zablokovat a hrálo se pak již jen na jedné straně. Jardovi se podařilo pozici kolem svého krále upevnit, ale z doby, kdy se útočilo na krále a na materiál tolik nehledělo, byl o několik pěšců lehčí, což rozhodlo. Domácí tedy snížili na 3:4.
Rozhodující, poslední partie se tedy odehrávala na druhé šachovnici Miloš Milostný – Zdeněk Fiala. Zmíněnou koncovku s pěšcem méně Miloš držel dlouho, ale kromě soupeřovy převahy měl v dlouhé partii i další problém, ve tři hodiny musel být v Třebíči. Už chtěl boj vzdát a jet, ale soupeř popojel s pěšci k výměně, což dávalo šanci na remízu, tak ještě chvíli zkusil bojovat. A když domácímu hráči zůstávalo posledních pár minut, přehlédl, že Milošův král nejenom ustoupil ze šachu, ale také svým ústupem napadá jezdce. Po zisku figury Miloš nabídl remízu a spěchal domů. Jistě bychom mu všichni přáli, aby partii vyhrál, ale týmu remíza stačila a Miloš tak stihl své povinnosti v Třebíči. Díky moc za bojovný výkon a rozhodující půlku.
Hrdinové závěru zápasu, Miloš Milostný po dlouhém boji s pěšcem méně udržel remízu, v pozadí Roman Bradáč v remízové koncovce trpělivou hrou získal celý bod.
Zrodilo se tak naše vítězství 3½:4½. Všem hráčům velice děkuji, že byli ochotni do Světlé jet a takto dobře zahrát. V předchozích kolech jsme již měli šanci bodovat, ale nedařilo se nám to dotáhnout do konce. Až teď se to podařilo, což už si naše družstvo zasloužilo. Jsem rád, že mohu být jeho kapitánem a velmi se těším na další zápasy.
Vydařenou šachovou neděli jsem i příjemně šachově zakončil. Totiž po návratu ze zápasu, když jsem doma zaparkoval, právě kráčel po ulici Adolf Remer, legenda borovinského šachu. V loňském roce oslavil osmdesátiny, má problémy s očima, ale stále vypadá svěží a bystré mysli. Probrali jsme šachové dění a mám všem, kteří ho pamatují, vyřídit srdečné pozdravy.
