V 7. kole Krajské soutěže družstev nás los zavedl do Velké Bíteše. Sraz na zápas jsme měli jako obvykle na parkovišti před restaurací „Kocanda“ v 8.00 hodin. Na místo odjezdu mě šla doprovodit manželka, která když jedu na šachy má na starost ranní venčení našeho anglického buldoka. Asi v polovině cesty se k nám přihnal dospělý německý ovčák (naštěstí s náhubkem), který utekl svému pánu s jediným cílem - porvat se s naším Donem. Než jsem stačil položit dvě papírové krabice, které jsem hodlal jako správný třídič odpadků odložit do nedalekého modrého kontejneru, držela manželka pravačkou cizího a levačkou našeho psa v bezpečné vzdálenosti (oba měli snahu se patrně sežrat) a hlasitě pobízela majitele agresora, aby si psa odvedl. Což se záhy stalo a my jsme mohli pokračovat v cestě. Po pár krocích z úst mé ženy zaznělo: „škoda, že jsi nesl ty krabice, jinak bys jistě zasáhnul ty, viď...“.Nezbylo mě, než odpovědět jako poručík Troník z Černých baronů. „no jistěééé“.
U Kocandy, již čekali s autem Alois Pokorný s Vladimírem Bazalou, během chvilky přijel Olda Sedláček, kterého jsme povolali coby prvoligovou posilu a Leszek Ciešlak, který předchozího dne slavil v rodině narozeniny a vyhrožoval, že „pojede nalitej“. Nicméně nebyl a jakmile přijel druhý řidič Rostislav Štork, mohli jsme vyrazit směr Bíteš s mezizastávkou u Atomu, kde čekal náš poslední kolega Jaroslav Tenkl. Do Velké Bíteše jsme dojeli s malým předstihem, který využil jediný nejmenovaný kuřák v týmu k předzápasové cigaretě. Domácí hráči disponují zřejmě nejužší hrací místností v Evropské unii. Uprostřed je řada stolů a pokud chcete odsunout židli, prakticky narazíte na zeď, tudíž chtěl-li např. Olda Sedláček z první šachovnice odejít na záchod, mohl tak učinit pouze tehdy, pokud hráči na ostatních šachovnicích seděli. Nicméně s tímto minihandicapem, jsme se za ta léta již vyrovnali a šachisté Bíteše jsou příjemní lidé, takže se vždycky nějak srovnáme.
Vzhledem k našemu postavení v tabulce a vytyčenému cíli vyhrát soutěž, jsme přijeli pro tři body, což jsme nakonec poměrně v pohodě splnili. Velmi brzo vnesl klid do našich řad Rostislav Štork, který svého soupeře poučil na téma jak nehrát Královský gambit. Nebudu nic psát a miniaturku Kuchta – Štork si raději přehrejte sami zde. Kolem 10.30 hod. skončily téměř současně další dvě partie, a to Pokorný – Valeš a Kincl – Tenkl. Alois dostal ve vyrovnané pozici nabídku smíru, disciplinovaně se šel nejprvě zeptat kapitána, aby ji následně přijal. Rovněž na šesté šachovnici nabídnul remízu soupeř. Libor Kincl býval silný hráč, ale má nějaké zdravotní problémy, už moc nehraje a neměl větší ambici, než partii zremizovat. Další nerozhodný výsledek byl následně zapsán v partii Šilhan – Michálek. Ve Slovanské s tahem a6 v pátém tahu se mi podařilo v pohodě vyrovnat hry, ovšem pak jsem poměrně neuváženě vyměnil dámy a přešel do trochu horší věžovky, která skončila smírem. Soupeř totiž při následné krátké analýze vůbec neviděl pokračování, kterým mohl pozici zesílit a způsobit mi určité potíže. Na sedmé šachovnici úporně bojoval o celý bod Radek, a to dokonce v pozici král a tři pěšci na jednom a dva pěšci na druhém křídle, když soupeř disponoval prakticky totožným postavením. Logicky tak partie Bárta – Kulovaný skončila popotahováním obou králů proti sobě v centru a remízou. V té chvíli měl nabídku smíru od své soupeřky Leszek, když partii Ciešlak – Grégrová, si rovněž můžete přehrát zde. Ona totiž paní Marcela, ještě pod dívčím jménem Kamínková, v dorosteneckých letech patřila k velmi nadějným šachistkám! Na první šachovnici v souboji Vojtěch – Sedláček se Olda tradičně bránil Caro-Kannem s tahem g6 a přestože Ladislava poměrně dlouho zkoušel a odmítnul remis, po ujištění se, že Vladimír Bazala neprohraje, přistoupil na druhou nabídku smíru. Za stavu 4 – 3 v náš prospěch, se tedy dohrávala závěrečná partie Bazala – Skula, která si zaslouží pár slov. Vladimír svého soupeře vražedně sevřel, ale jeho pozice ne a ne prasknout. Na chodbě jsem Vláďovi říkal, že to může pokud chce dát za půlku, což nám stačí k vítězství v utkání. Jeho odpověď byla: „Mirku, takouhle pozici přece nemůžu dát za remis, vždyť soupeř nemá už co hrát!“ A po chvíli jsem mu dal za pravdu, neboť šachista Bíteše nerespektoval známou poučku, že kdo poruší první napětí, většinou prohraje a taky se stalo. Po vynucené výměně věží došlo k otevření pozice na černých polích, kde černopolný střelec a dáma dokonaly dílo zkázy až do matu, před kterým soupeř vzdal. Takže úkol byl splněn a dovezli jme tři body bez prohry jediné partie!
První čtyři šachovnice (můj soupeř na chodbě...)
"Klubovna pod saunou", jak stojí v rozpisu soutěže
První šachovnice Vojtěch - Sedláček
Michálek s Pokorným už vědí, že Radek Kulovaný dnes jen remízuje
O kravatách Vladimíra Bazaly jsem psal již dříve, o jeho vražedném stisku soupeře dnes
