Do Světlé nad Sázavou jsme vyjížděli z obvyklého místa (parkoviště Na Kocandě). Hned po ránu mě vylekal pes předsedy oddílu, který mi vyběhl v ústrety daleko od svého pána a já jej v první chvíli skutečně zaregistroval jen koutkem oka. Po šoku následovaly další drobné nepříjemnosti. Řidič „mikrobusu“ Vláďa Uher mi hned po nástupu do vozidla s úsměvem oznamoval, že si vytiskl nejkratší možnou trasu k dějišti utkání. Jak se později ukázalo, platilo i tady okřídlené cimrmanovské rčení „o delší, zato ale horší cestě“. Blouděním kolem Polné jsme ztráceli drahocenný čas, který utíkal i při rozhodování těsně před Světlou, zda se máme dát rovně po silnici (tuto alternativu jsem navrhoval já:-)) anebo doleva přes most. A protože za b) bylo správně, dorazili jsme do hrací místnosti o několik minut později. Nic to ale nemění na tom, že jsme se v průběhu cesty skvěle bavili. Včas dojeli pouze Standa Věchet a Láďa Vojtěch, kteří nehledali zkratky:-).
Popis utkání bude stručný, velkou většinu partií jsem totiž neviděl (a nejsou k dispozici ani na Chesstalkeru), neboť jsem skončil jako první. Soupeř Zdeněk Fiala mi nabídl remízu již v 5. tahu, ale smír jsem podepsal přece jen o něco později. Podle mě v rovné pozici, ovšem při sezení po utkání jsem byl v hospodě vyplísněn, že to bylo strategicky vyhrané (viz diagram níže, partie k dispozici tady).
 |
 |
|
|
|
|
 |
|
8 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
6 |
 |
|
|
|
 |
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
 |
|
|
|
|
2 |
 |
|
|
|
|
|
 |
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| Partie Fiala – Ciešlak po 15. tahu bílého | ||||||||
Ač jsme měli na 1. – 6. šachovnici značnou ratingovou převahu, prohráli jsme zde poměrem 3,5 : 2,5, 7. a 8. desku, kde byla Světlá elově silnější, ovládli rovněž domácí. Škoda je prohry A. Pokorného, který získal dobrou pozici, avšak hrubou chybou se připravil o celý bod. Na 7. a 6. prkně jsme tahali za kratší konec již od zahájení. Úvodní fáze partie se hrubě nepovedla rovněž Jirkovi Škaroupkovi, jenž připustil oběť jezdce na f2 a partii poté nebylo možno zachránit. Z rovnováhy nevybočily ani duely mezi Michalem Bělouškem a Standou Věchetem a Tomášem Roseckým a Vláďou Uhrem. Jediný celý bod tak připsal hostům Láďa Vojtěch, který byl podle svých slov v jednu chvíli zcela prohraný, nakonec však dokázal v koncovce přelstít Evu Kořínkovou.
Zhodnocení sezóny 2012/2013 je pro naše družstvo opravdu neradostné. Ač papírově nejsilnější, usadilo se až v druhé polovině tabulky. Dík patří především Standovi Věchetovi a Láďovi Vojtěchovi, kteří odehráli, podobně jako autor těchto řádků, všechna utkání, ale poděkovat je třeba i hráčům v náhradnickém poli, jež určitě nepočítali s tím, že budou natolik vytíženi. Snad budou postupové ambice naplněny v příštím ročníku Krajského přeboru Vysočina. Soupisku je však třeba naplnit lidmi, kteří budou opravdu chtít hrát.
