Agricola znamená v latině rolník či zemědělec. Když Němec Uwe Rosenberg v roce 2007 vymyslel stejnojmennou hru, možná ani sám netušil, jak hluboce propracovanou „deskovku“ zavede do oběhu. Již v roce 2008 začala Agricola získávat různá ocenění, mimo jiné speciální cenu Spiel des Jahres za výjimečnou komplexní hru.
Úkolem každého hráče v Agricole je budovat svou vlastní farmu, a to stavěním domu, rozšiřováním rodiny, pěstováním obilí a zeleniny a chovem zvířat, konkrétně ovcí, prasat a krav (v pozdějším rozšíření hry pak také koňů). To samo o sobě by až tak komplexní nebylo, naprosto nedílnou součástí hry jsou proto karty profesí a malých vybavení. Tyto karty neustále přibývají a v současné době existuje již skoro dvacet různých balíčků a tím pádem několik stovek těchto karet. A právě v tom je Agricola jedinečná: na začátku každé hry totiž všichni hráči obdrží sedm různých profesí a sedm různých malých vybavení, podle kterých si pak musí určit další strategii hry. Z čehož vyplývá, že podobně jako prakticky není možné sehrát stejnou šachovou partii dvakrát, tak stejně tak každá hra Agricoly je úplně jiná podle toho, jaké hráč na začátku hry dostane karty. Hra je určena pro jednoho až pět hráčů, nejčastěji se hrává ve čtyřech hráčích (tak se hrálo i na MS ve Vídni).
S Agricolou jsem se seznámil na přelomu let 2007 a 2008, velmi rychle jsem si ji oblíbil a začal šířit mezi šachisty. Se šachem má totiž Agricola mnoho společného, v první řadě to, že si člověk v každé partii musí zvolit určitý plán, resp. strategii, podle které se musí v dalším průběhy hry pokud možno řídit (ale zároveň často musí tento plán upravovat podle toho, co hrají jeho protivníci). Dnes už nás (myšleno šachistů) hraje Agricolu poměrně dost, dokonce máme vytvořenou speciální webovou stránku, kde si v posledních cca dvou letech zapisujeme všechny výsledky našich her. Pokud bych měl jmenovat silné hráče, kteří s oblibou hrávají Agricolu, byli by to například GM Marek Vokáč, GM Petr Neuman, IM Pavel Šimáček, IM Jiří Jirka, IM Lukáš Černoušek, FM Josef Kratochvíl, FM Tomáš Studnička a další. Rovněž i předseda ŠSČR Viktor Novotný si Agricolu rád občas zahraje.
Nicméně až do letošního roku jsem hrával Agricolu čistě jako koníčka, ať už mezi šachisty, či online na internetu (tam ovšem s cizinci a anglickými kartami). Letos jsem se však rozhodl, že když už se mi natolik daří, tak si zkusím zahrát MČR v Agricole. Skončil jsem druhý a díky tomu jsem se kvalifikoval na druhé oficiální mistrovství světa, které se uskutečnilo 9. listopadu ve Vídni. Mistrovství se účastnilo 46 hráčů a hráček ze šestnácti zemí. Z České republiky jsme hráli čtyři: dva muži a dvě ženy. Turnaj se hrál na tři kola (jedna hra trvá cca dvě hodiny) švýcarským systémem, v posledním kole se tudíž na prvním stole hrálo o světový titul. Na MS jsem se sice poctivě připravoval teoreticky i prakticky, v nějaký větší úspěch jsem však příliš nevěřil, hlavně jsem si to chtěl vyzkoušet. Turnaj se mi však mimořádně povedl: ve všech třech kolech jsem zvolil vhodnou strategii a díky tomu jsem ve všech třech hrách zvítězil, což se nikomu jinému nepodařilo...
Z vítězství mám samozřejmě obrovskou radost, mistrem světa se člověk opravdu nestává každý den. A nejde ani tak o to, co si člověk za tento titul odváží (po pravdě toho není mnoho, konkrétně diplom, obrázek a zbrusu novou deskovou hru Uwe Rosenberga...:)), ale daleko víc o ten pocit, že se mi MS podařilo vyhrát. Ten pocit a titul světového šampióna už člověku nikdy nikdo nevezme, a to je opravdu moc fajn...
(Článek vznikl pro Šachový týdeník 45/2013)
