V pátém kole Krajské soutěže jsme se vydali do Humpolce. První povánoční kolo se konalo již 5. ledna, vlastně poslední den zimních prázdnin, takže mnozí hráči měli různé rodinné a společenské povinnosti. A bohužel se to týkalo především motorizovaných kolegů, takže ještě v pátek jsme nevěděli, jak do Humpolce pojedeme, a sestavení sestavy se ukázalo jako složitější než pak zápas sám.
Z hráčů základní sestavy a dalších, kteří pravidelně nastupují, nemohl vzít auto nikdo. Já sám jsem také předpokládal, že budu pozorovat Kvadrantidy a v Humpolci se možná zastavím kolem poledne cestou z Ondřejova domů. Naštěstí pomohli pánové ze samého konce soupisky, za což jim patří velký dík. Alois Pokorný nás zachránil již poněkolikáté, druhé auto byl ochoten vzít Ivan Kovács, i když svůj vůz měl v servisu, přislíbil, že i náhradním vozítkem nás odveze.
Nakonec to ani nebylo nutné, protože nepřízeň počasí mé pracovní aktivity omezila na dvě pozorovací noci ze čtvrtka na pátek a z pátka na sobotu a v sobotu ráno jsem tak dorazil domů a mohl v neděli jet s týmem na zápas. Během něj jsem sice skoro usínal, protože spánkový deficit se mi během soboty dohnat nepodařilo, ale podstatnější bylo, že jsem do Humpolce přivezl zdatné spoluhráče, kteří se o dobrý výsledek postarali.
3. šachovnice Machala – Svíženský, za nimi 2. šachovnice Walek – Sedlák
Zápas začal jako obvykle v devět hodin a poměrně rychle některé pozice začali vypadat lépe pro nás. Zvláště u Petra Walka a Standy Mezlíka jsme mohli sledovat prudký útok proti soupeřovu králi. Ještě krátce před koncem těchto dvou partií nabídl remízu domácí hráč na 3. šachovnici Miroslav Machala – Luboš Svíženský a náš hráč ji i s ohledem na dobře se vyvíjející se zápas přijal.
v popředí 4. šachovnice Mezlík – Ptáček ml.
Krátce poté dovedl k vítězství svůj útok Standa na 4. šachovnici Stanislav Mezlík – Jan Ptáček a rozšířil tak své konto na již čtyři a půl bodu z dosavadních pěti kol, výborná forma. A o čtvrt hodiny později zvítězil i Petr na 2. šachovnici Petr Walek – Jiří Sedlák a v den, kdy mu vyšlo elo přes 2100 a byl tak zařazen mezi kandidáty mistra, si dále zlepšil náladu dobře vedeným útokem. To vše se odehrálo kolem půl jedenácté a velmi brzy jsme tak vedli 2½:½.
6. šachovnice Pokorný – Klubal
Naději pro domácí ještě vzbudila 6. šachovnice Alois Pokorný – Jiří Klubal, kde černý zvítězil. Ale skoro současně skončili i na 8. šachovnici Libor Janák – Vladimír Ptáček, kde Libor pokračoval ve výborných výsledcích a svém stoprocentním zisku. Krátce po jedenácté jsme tak vedli 3½:1½.
8. šachovnice Janák – Ptáček st.
Definitivně naše vítězství potvrdila 7. šachovnice Miloslav Kohout – Ivan Kovács. Věžová koncovka sice vypadala na remízu, ale po výměně věží a přechodu do koncovky pěšcové bílý nešikovně popojel pěšcem z a2 na a3, což ve výsledku znamenalo, že ho Ivan mohl sebrat o tah dříve a toto tempo partii rozhodlo. Ivanův úspěch nás všechny moc potěšil. Do svého družstva ho povolávám jen výjimečně, v družstvu o soutěž níže, které je postaveno pro hráče jeho síly, také hraje velice málo, takže doba, kdy naposledy vyhrál soutěžní partii, se již počítala na roky. Fajn, že mu se mu tentokrát zadařilo a nejenom tak pomohl družstvu v nouzi, ale i prokázal, že šachy hrát umí. 11:45 a již rozhodnutý stav 4½:1½.
7. šachovnice Kohout – Kovács, ob desku dále 5. šachovnice Kříž – Štork
O půl jedné na 1. šachovnici Filip Kubíček – Jan Tesař dovedl Honza partii k vítězství. I přes velký rozdíl v elu to zřejmě nebyla tak jednoduchá partie, jak by se podle papírových předpokladů mohlo zdát. 5½:1½
1. šachovnice Kubíček – Tesař
A o deset minut později jsem skončil i já na 5. šachovnici Vojtěch Kříž – Rostislav Štork. Soupeře znám z mládežnických turnajů, kde patřil ke špičce i proti chlapcům o dva, tři roky starším. Na elu moc nepokročil, teď ho dokonce má hodně nízké, ale k velkým talentům stále patří. V partii jsem ho tedy rozhodně nepodcenil, ale přesto jsem nakonec byl rád za remízový výsledek. Nejdříve mi odmítl nabídku remízy, pak jsem ji odmítl já, když jsem získával pěšce a věřil jsem, že partii vyhraji. Ale sebral jsem si ho ukvapeně a v časové tísni jsem to pak pokazil úplně a partie byla zcela prohraná. Naštěstí v úplném závěru se nepřesnosti dopustil i můj mladý soupeř a tak jsem remízu udržel.
Zvítězili jsme 6:2, což je hezký výsledek, potvrdili jsme roli favorita. Děkuji všem hráčům, kteří nastoupili a umožnili nám po povánočních problémech se sestavou nakonec odehrát pohodový zápas.
