Sestava pro desáté kolo Krajské soutěže se nerodila snadno. U zápasů venku trochu problémy míváme, ale tentokrát byly větší než jindy. Ještě v pátek odpoledne jsme měli šest hráčů a jen jedno auto. Možní řidiči jeden po druhém odmítali a situace již vypadala kriticky. Zachránil nás jako již po několikáté Alois Pokorný, za což mu patří velký dík. Sehnat osmého hráče již bylo o něco jednodušší a tak jsme mohli v neděli k zápasu vyrazit ve slabší, ale pořád poměrně solidní sestavě.
I přes očekávané zhoršení počasí jsme v dešti dojeli do Havlíčkova Brodu bez problémů a s časovou rezervou. V devět hodin tak mohl zápas začít.
A již krátce po desáté jsme se ujali vedení, když na 2. šachovnici Stanislav Mezlík – Petr Radvanovský zvítězil Standa hezkým útokem na krále, který ani nemusel dotáhnout do konce, jelikož se mu podařilo chytit černou dámu, která vyrazila do protiútoku.
3. šachovnice Linhart – Huňáček, za nimi 2. šachovnice Mezlík – Radvanovský
Krátce poté skončili na 7. šachovnici Petr Štůla – Alois Pokorný. Náš hráč s černými držel vyrovnanou pozici, nebyl ohrožen a partie dospěla do pěšcové koncovky, kde již remíza byla zřejmá.
Po půl jedenácté jsem dohrál i já na 4. šachovnici Rostislav Štork – Jan Mottl. Nesehrál jsem dobrou partii. V zahájení jsem získal iniciativu a pěknou pozici. Nedokázal jsem z toho nic vytěžit, soupeř se dovyvinul, jeho figury se rozehrály a vypadalo to na ostré pokračování, kde bych to byl spíše já, kdo by bojoval o remízu. Zeptal jsem se tedy soupeře, zda ji nechce hned. A jelikož s nabídkou remízy souhlasil, byl stav upraven na 1:2 v náš prospěch.
5. šachovnice Brož D. – Bazala
Ještě před jedenáctou skončily další dvě partie. Na 5. šachovnici David Brož – Vladimír Bazala se na remíze shodli ještě ve střední hře, kdy byla pozice ještě složitá, ale vyrovnaná a Vladimír tak zaznamenal důležitou remízu černými.
pohled od 1. šachovnice Kaser – Ciešlak
Méně radosti nám přinesla 1. šachovnice Jiří Kaser – Leszek Ciešlak. Leszek stejně jako já strávil sobotu pořádáním mládežnického turnaje Ligy Vysočiny a ani na něm se to neprojevilo dobře. Partie byla ostrá s opačnými rošádami, Leszek útočení trochu přehnal, přecenil své obranné možnosti a podlehl. Bylo tak vyrovnáno 2½:2½.
Zbývající tři partie přešly přes časovou kontrolu, na další změnu skóre jsme si tak musel počkat přes hodinu a půl. Kolem půl jedné to pak však šlo v rychlém sledu. Nejdříve 3. šachovnice Jaroslav Linhart – Jaroslav Huňáček, ostrá partie s opačnými rošádami. Když na šachovnici zůstaly jen těžké figury, byl již Jarda H. v časové tísni a asi patnáct tahů hrál na půlminutě. Přitom nedokázal vše propočítat a umožnil tlak bílého, který vyvrcholil obsazením volného sloupce a matovým útokem. Chvíli jsme tak prohrávali 3½:2½.
6. šachovnice Benda – Pibil
Vedení domácích však trvalo jen asi deset minut, než vyrovnala 6. šachovnice Vladimír Benda – Tomáš Pibil. Vladimír vyšel ze zahájení hůře, byl značnou část partie pod tlakem, ale podařilo se mu ho ustát a posléze i získat iniciativu. Stejně jako v předchozím případě partie dospěla do koncovky těžkých figur a v této situaci už černého zcela přehrál. Při realizaci poziční převahy sice dal své dvě věže za soupeřovu dámu a pěšce, což nebyla nejjednodušší cesta k výhře. Ale i když trochu složitěji, i tato cesta k výhře vedla, dvě černé věže nedokázaly trojici bílých pěšců s podporou dámy bránit v postupu, takže vyrovnáno 3½:3½.
8. šachovnice Janák – Satrapa, za nimi 7. šachovnice Štůla – Pokorný
Jako poslední dohrávali na 8. šachovnici Libor Janák – Jakub Satrapa. Libor hrál dobře, na soupeře od zahájení tlačil, pak však dobře nespočítal figurovou kombinaci a vyšel z ní s věží proti dvěma lehkým figurám. Po dalších výměnách na šachovnici zbyla bílá věž a černá dvojice střelců a již jsme neočekávali, že by to mohl Libor zachránit. Ale podařilo se mu to. Domácí hráč se až příliš soustředil na prosazení svého pěšce a dovolil výměny pěšců zbývajících. V závěru oba postupovali svým posledním pěšcem a Liborovi se šikovně podařilo dát svoji věž za černého střelce v situaci, kdy bylo zřejmě, že zbývající střelec chytá bílého pěšce jen za cenu, že přestane krýt svého pěšáka a ten tak padl. Se samotným střelcem již vyhrát nelze, takže remíza a remíza i celkově 4:4.
V zápase jsme jistě měli mnohem větší ambice, ale nakonec jsme za bod byli rádi, protože už to vypadalo na naši porážku. Mrzí nás to, ale rozhodně nelze hráčům, kteří v zápase nastoupili, nic vyčítat. Všem, co byli ochotni do Havlíčkova Brodu jet, patří velké poděkování, že umožnili důstojně zápas sehrát a nakonec i vybojovat bod.
