Počátkem letošních prázdnin jsme se po osmi letech vydali k moři opět do Chorvatska. Nad výběrem této destinace jsme dlouho neváhali. Jednak jsme se chtěli vrátit k krásnému pobřeží Jaderského moře a druhak - kam v dnešní době válečných konfliktů, teroristických útoků a padání letadel bezpečně cestovat?
Zamířili jsme na největší chorvatský polostrov Istrii, a to konkrétně na malý ostrůvek Svatý Andrej nedaleko města Rovinj. Již doma jsme zjistili, že poblíž našeho hotelu Istra (ostatně jediného hotelu na ostrově) se nacházejí velké zahradní šachy, které se pochopitelně ihned staly objektem našeho zájmu. Protože v samotném hotelu a jeho okolí bylo výtečné připojení na internet přes WiFi (tudíž zdarma), mohla Viktorka denně po snídani trénovat na šachovém serveru taktiku a občas v podvečer jsme sehráli partičku zahradních šachů, s očekáváním, že mezi přihlížejícími se najde nějaký mladý šachista, se kterým by mohla hrát. Většina "hráčů" však měla problém postavit správně figury. Až jednoho dne zaujali dceru dva mladíci, kteří usilovně přemísťovali figury podle pravidel. Ale ani tentokrát soupeře nenalezla, neboť po výzvě maminky "nechceš si s nimi zahrát" dcera odpověděla: "To myslíš vážně? Vždyť už dva tahy stojí na a5 jezdec na braní a ani jeden to nevidí!" Nicméně ke konci našeho pobytu přece našla soupeře. Při cestě od moře jsme si všimli jak postavil šachy manželský pár středního věku, ale paní slovensky přesvědčovala manžela, že se jí příliš hrát nechce, a proto vzala za vděk, že si její manžel zahraje s naší Viktorkou. Následně jsme zjistili, že oním šachistou je bývalý hokejový reprezentant Peter Slanina, dlouholetý hráč a nyní mládežnický trenér prvoligového hokejového týmu VSŽ Košice.
Peter nám prozradil, že je vášnivým šachistou na šachovém serveru, kde hraje denně spoustu partií. V první chorvatské partii se hrál dámský gambit, Viktorka ztratila figuru a byla nucena kapitulovat. Ve druhé partii (Italská) již neponechala nic náhodě a zvítězila.
