V nedělním domácím zápasu 2. ligy s vedoucím Gordicem Jihlava jsme očekávali první prohru v soutěži, nastoupili jsme v oslabené sestavě a rozdíly v ratingu na všech šachovnicích hovořily ve prospěch soupeře. Nakonec na ni došlo, ale byla čestná a vzhledem k průběhu zápasu nemusela být. Naše předzápasové dohady, kdo bude za hosty hrát první desku, měly překvapivé rozuzlení. Nenastoupil nikdo, do zápisu zapsaný Vlasta Píza údajně náhle chytil nějaký virus, nedorazil, a Standa Věchet tak utrpěl kontumační výhru.
První se blýskl remízou na 6. šachovnici Leszek Ciešlak černými proti vysoce favorizovanému Viktoru Žigovi. Ve francouzské s 2.d3 zahájení i ranou střední hru Leszek s přehledem udržel. V již obtížné pozici vymyslel bílý zajímavou oběť kvality, kterou napoprvé nevidí ani počítač, vedoucí k remíze věčným šachem. Z forzírované varianty k němu vedoucí Leszek nepřesně uhnul a dal bílému možnost přejít do vyhrané koncovky s figurou navíc za dva pěšce. Tuto možnost však neviděl ani bílý a přistoupil na remízu opakováním tahů.
Na sedmé desce se opakoval nedávný souboj Luboš Svíženský - Roman Vincze a skončil stejně, tedy remízou. Luboš preferoval především bezpečí a ve slovanské zvolil výměnnou variantu. Partie přešla po klidném průběhu a hromadných výměnách materiálu do zcela remízové pěšcové koncovky. Černý v ní nejprve kvůli stavu zápasu remízu odmítl, ale po několika dalších tazích musel uznat realitu.
Za hosty vyrovnal náš bývalý dlouholetý člen Oldřich Sedláček bílými s Romanem Bradáčem. Roman černými snadno vyrovnal, po delších manévrech došlo k hromadné výměně všech lehkých figur kromě nestejných střelců a zdálo se, že vše směřuje ke korektní remíze. V časové tísni si však Roman vzal v rovné pozici otráveného pěšce, dostal se do vazeb a po ztrátě rozhodujícího materiálu se musel vzdát. Partie zde.
Do vedení šli hosté na poslední desce Robert Hron - Rostislav Štork. V klasické variantě královské indické nezvládl Rosťa zahájení, pustil bílého snadno k typickému průlomu c5 a obsazení pole e4 jezdcem,ztratil bez kompenzace kvalitu a koncovku bez kvality a pěšce hrát již prostě nešlo. Partie zde. Do kontroly jsme ještě vyrovnali na trojce v partii Josef Růžička - Zdeněk Hába. Ve staroindické nejprve Josef promeškal čas k výhodnému průlomu e5, nicméně přesto soupeře postupně přehrával. Černému se poté podařilo vyrovnat, ale v časové tísni nejprve připustil pro něj nevýhodnou výměnu dámy za dvě věže a v již značně horší pozici překročil ve 40 tahu čas.
Krátce po kontrole skončila remízou i 2. šachovnice Eva Kulovaná - Petr Walek. Naše bývalá dlouholetá opora Eva v sicilské s 2.g6 po brzké výměně dam získala mírnou výhodu, ale nedůraznou hrou ji vypustila. Po dlouhém opatrném manévrování skončila partie ve zcela rovné pozici opakováním tahů.
Rozhodovalo se tak na páté desce Jan Tesař - Lukáš Karásek. Už jsem si na roli ukončovatele zápasů zvykl, tentokrát se ale bohužel nezadařilo a koupil jsem první nulu. Myslím ale, že to byl pád se ctí, i soupeř si po partii liboval, že si tak dobře dlouho nezahrál. Počáteční výhodu jsem promrhal, pak stál lépe soupeř. Ke kritickému momentu došlo, když jsem před výměnou dam s mírně horší pozicí dal v soupeřově časové tísni přednost divoké oběti jezdce za nájezd na krále. Po konzultaci s počítačem musím uznat, že oběť korektní nebyla, ale odrážet hrozby bílého ve vrcholné časové tísni nebyl úkol pro nerváka. Soupeř svých možností plně nevyužil, kolem možnosti taktického háku Sxf7 dávajícího výhodu jsem přešel i já a po 39. tahu vznikla pozice hodnocená motory jako 0,00. Posledním tahem před kontrolou jsem ale udělal hrubou chybu a po ní se figury černého rozehrály tak, že se již nedalo nic dělat. Utrpěli jsme tak prohru, která příliš nemrzí, příští kolo jedeme do Lipovce.
zarputilé mládí
zarputilá zkušenost
Přední šachovnice
Celkový pohled na hrací sál
