V předposledním kole jsme zavítali do Humpolce, kde místní šachový oddíl má svou hrací klubovnu v zasedací místnosti místní TJ Jiskra v sokolovně na Tyršově náměstí. Tato je vyzdobena zajímavými originály obrazů a kreseb, i pro místní neznámého autora, mladých gymnastek ze šedesátých let minulého století, fotografiemi ze spartakiád a kromě pohodlných židlí, také nábytkem a sádrovým orlem (sokolem ?) z téže doby.
Vzhledem k onemocnění Libora Janáka byl povolán k zápasu v sobotu v podvečer přímo z „tréninkové místnosti“ v restauraci U Kopečků Martin Žák. K odjezdu se Martin dostavil, a tak mohla naše výprava 2 auty vyrazit, když předvoj zabezpečoval Alois Pokorný. Druhé auto jsem bral já a vzhledem k nabírání mladého Štěpána Škarvady jsme jeli přes Přibyslavice a najížděli na dálnici v Jihlavě. V Humpolci jsme se trochu ztratili. Několikanásobně jsme projeli centrem, našli i pivovar pana Bernarda. Když jsme 2 x minuli v místním parku umístěnou pamětní desku, kterou věnovali svému nejznámějšímu přistěhovalci Hliníkovi místní spoluobčané, podařilo se nám najít sokolovnu a tím i místo utkání.
Po hodině hry se začal lámat chléb ve chvíli, kdy Irena Zelená nabídla soupeři remízu, ale ten ji nepřijal a Štěpán Škarvada získal svůj první soutěžní bod, když soupeř vzdal po přehlédnutí a ztrátě věže. To jsme ještě netušili, že se nám stane cosi podobné. Na osmé šachovnici jsme tedy získali první bod, ovšem po další hodině na 1.šachovnici hrající Standa Mezlík, podlehl systematickému útoku na krále humpoleckého Pavlíčka. Zajímavostí zápasu bylo, že domácí měli mnohem větší spotřebu odehraného času . Z toho také trochu vyplynul další bod pro nás, kdy Alois Pokorný s černými přesnou hrou dovedl partii do pěšcové koncovky. V této situaci jeho mladý soupeř Klubal v časové tísni po ztrátě rozdílového pěšce vzdal.¨
Bohužel hned poté přišel Martin Žák vidličkou o kvalitu a také Irena Zelená pod hrozbou matu přichází o věž a z vedení 1:2 rázem prohráváme 3:2 . Tomáš Zelený prohrává s bílými na 2.šachovnici o pěšce, ale po 2 a půl hodinách se se soupeřem dohodne na remíze. Kolegové odjíždějí , zůstává Štěpán, který si vytahuje knížku a já s Vláďou Bendou s rozehranými, celkem vyrovnanými partiemi. Můj soupeř mladý Vojtěch Kříž je spokojen s tím, že se mu povedlo na H sloupci naskládat mé tři pěšce za sebou, ve 29. tahu k mému překvapení mění kvalitu věže za střelce a jednoho pěšce. Od této chvíle jsem i vzhledem k jeho časové tísni (40.tah dělal přesně v časovém limitu) cítil převahu já. Na vedlejší šachovnici v partii Vládi Bendy s také mladým Pavlem Strádalem došlo k přehlédnutí ohrožené věže a její ztrátě, což vedlo postupně k prohře. Už za rozhodnutého stavu dohrávám svoji partii a poprvé v sezóně se mi podařilo vyhrát a bodovat.
Zápas to byl zajímavý, byť prohraný, jeho zpestřením bylo sledování zápasu čtyřher ve stolním tenisu z nadhledu balkonu na místní palubovce, kdy cinkání míčku o stůl alespoň částečně nahrazovalo tikání starých dobrých hodin značky Jantar v dnešní digitální době.
V dnešní době nesmí chybět sefie autora článku s lídry našeho týmu
Náš tým bojující proti místním borců převážně velmi mladého věku
