Do zápasu jsme vstupovali v bojovné náladě a s úmyslem získat za každou cenu první body do tabulky. Jelikož soupeř přijel v základní sestavě, bylo jasné, že i on si ze zápasu chce odvést body a tak se rozhořel opravdu velký šachový boj za každý půl bod.
7. šachovnice Bradáč–Švub: skončil jsem jako první. Hrál jsem bílými. V zahájení jsem zbytečně tlačil na pilu, otevřel předčasně pozici a soupeři dovolil vyrovnat hru. Soupeř se chopil příležitosti a svoji výhodu zesiloval hrozbami na královském křídle. Nakonec se mi podařilo jednu celkem jednoduchou vidličku přehlédnout. Jelikož bych ztrácel bez jakékoliv výhody celou figuru, partii jsem vzdal 0–1.
Na 1. šachovnici Čížek–Šmajzr skončili svoji hru jako druzí. Tentokráte se ovšem nejednalo o remízu po pár tazích. Tonda Čížek získal ve střední hře výhodu, jež proměnil za pěšce navíc, ale pozice přešla do věžové koncovky a poté bohužel vynuceně soupeř povyměňoval pěšce na dámském křídle. Chvíli ještě náš hráč zkoušel sice hrát věžovou koncovku s pěšci 3 proti 2 na stejném křídle. Nakonec své úsilí vzdal a se soupeřem se dohodli na jednoznačné remíze ½.
Jako třetí skončili hráči na 4. šachovnici Volf–Vojtěch. Laďa bez problémů a zřejmě i se zapříčiněním soupeře velmi brzy vyrovnal hru a po celou dobu partie nestal hůř. Ovšem pan Volf se zřejmě rozhodl neriskovat a dělal vše pro to, aby partie skončila remízou. Jelikož byl bílý, tak mu to asi nedalo ani moc práce. Náš hráč sice mohl podle počítače získat několikrát zajímavou výhodu, ovšem najít ji při hře, nebo s Fritzem při analýze, jsou jak víme všichni dvě rozdílné věci. A tak Laďovi za bojovnost až do remízové věžové koncovky patří upřímné dík ½.
Následně skončili na 5. šachovnici Kropík–Pečinka. Naše nadějná posila ze sousedního Rakouska Martin Kropík pravděpodobně narazil na nezvyklé tempo hry, jelikož si nechal utéct spoustu času. Ve střední hře, která byla plná taktických obratů v otevřené pozici, vůbec nebylo nic jednoznačné. I když náš hráč opticky stál hůře a měl také o pěšce méně, motor mého počítače hlásil stále tvrdošíjně velmi vyrovnaný boj! Nakonec ovšem, pravděpodobně nedostatkem času, Martin nějaký ten taktický obrat přehlédl a v beznadějné pozici partii vzdal 0–1.
Ano, v této chvíli jsme již prohrávali 3–1. Nic ovšem nebylo jasné. Leszek měl o figuru více, Miloš dá se říct že rovnou hru, Martin Lednický už uzavíral matovou síť a Jano Hlas se snažil uplatnit střelce proti jezdci v lepší pozici. Takže jsme mohli doufat v minimálně 4–4. Ovšem náhle se k nám štěstěna začala otáčet zády a pro naše hráče se ze sledování stal opravdový horor. Martin při svém šacho-matování přehlédl soupeřovu možnost a nechal si odebrat důležitého pěšce, stačilo pouze přehodit tahy a bylo vymalováno, takhle Martin v partii měl jen malou výhodu a začínal hrát v podstatě od začátku. Snad v ten samý moment Miloš doslova přehlédl soupeřovu možnost průlomu na královském křídle s následným ziskem volného postouplého pěšce bez ztráty dvojice střelců. Po těchto hrůzostrašných zjištěních jsem se šel podívat na partii Leszka. Tam soupeř urputně bránil a zručně měnil pěšce. Na šachovnici už v podstatě vynuceně zbývali jen krajní pěšci, Leškovi dva a Poslušného jeden. Pozice tak velmi zaváněla remízou. A jak to tedy skončilo?
8. šachovnice Poslušný–Ciešlak skončila jako další na řadě. Hrála se královská indická, kde si soupeř Leszka chtěl vyzkoušet novinku v zahájení a tak přetáhl a následně odevzdal svého „d“ pěšce. Když zjistil, že pěšce nezachrání, vyměnil jej za figuru méně, pro sebe tak získal jen pěšce a aktivní hru. Pílí pak komplikoval šachovou práci našemu hráči svou vynalézavostí, až se dostal do pozice popsané výše. Ovšem náš novopečený přeborník města Třebíč v rapid šachu :) si svoji šanci nenechal ujít. Byl si vědom nebezpečí hrozící remízy a partii zručně dle slov Martina Lednického „s prsty v nose a zrakem upřeným do stropu“ dovedl do vítězného konce 0–1.
2. šachovnice Holásek–Lednický skončila v pořadí jako šestá. Náš hráč jednoznačně v partii dominoval a přehrál soupeře. Našel oběť kvality za dvě lehké figury, zato měl všechny soupeřovy centrální pěšce. Následně svými pěšci vyrazil a utáhl okolo soupeřova krále matovou past, která ovšem po přehlédnutí sklapla na prázdno. Po partii mi Martin řekl, že když se to stalo, pomyslel si „boha mojho, čo poviem doma svojej mame“, zamyslel se a podruhé v partii postupně zesiloval svoji výhodu, tentokráte nekompromisně až do zdárného konce 0–1. A rázem bylo vyrovnáno 3–3.
Předposlední skončila partie na 3. šachovnici Hlas–Šimek. Jano si v partii vedl dobře. Při přechodu ze zahájení do střední hry sice vypustil výhodu ze hry. Následně v průběhu hry stále jeho pozice získávala na síle. V koncovce pak, jak už jsem zmiňoval, uplatňoval svou malou výhodu, která spočívala ve střelci proti jezdci při nestejném počtu pěšců na obou křídlech. Zdálo se, že nakonec získal rozhodující převahu. Opak byl však pravdou, svoji šanci v průběhu boje propásl a partie tak směřovala již do smírných vod – remíza ½.
Jako poslední se dohrávala partie na 6. šachovnici Mareš–Milostný. Partie se podle mého názoru vyvíjela nepochopitelně špatně pro našeho hráče. Krátce po zahájení „daroval“ Miloš dvojici střelců v podstatě za nic, měl opěrný bod, který mohl využít jen pro svého střelce a tak měl jezdce, který jen těžko hledal uplatnění na šachovnicovém trhu práce. Takže jediný, kdo mohl zkusit získat nějakou výhodu, byl soupeř. Lavíroval dlouho, nakonec se mu povedlo Miloše „nachytat“ a provést rozhodující průlom na královském křídle. A tak sice náš hráč vzdoroval dlouho, pochvalujíc si slabost počínání svého soupeře, nicméně výhoda pana Mareše byla natolik veliká, že i jeho „slabý“ způsob uplatňování výhody, vedla k pro nás smutnému konci 1–0.
Tak tedy zápas skončil v náš neprospěch těsným výsledkem 3½–4½. Opět na tomto stavu nesu svůj velký díl viny a spoluhráčům se tímto omlouvám za jejich zmařenou snahu vedoucí za úspěchem a ziskem bodů. Také všem děkuji za vzornou bojovnost a spolupráci při konzultaci nabídek remíz při zápase. Nicméně sezona nekončí a další „skalpy“ na nás čekají, takže nevěšme hlavu a vzhůru do dalších bojů.
