Prvním naším soupeřem v novém roce bylo první družstvo brněnské Lokomotivy. Já (Mirek Michálek) jsem do Brna cestoval v roli nehrajícího kapitána, takže kromě pozorného sledování partií jsem měl možnost si v přilehlém bufetu pěkně popovídat s šachovým kamarádem Janem Kalendovským, se svým bývalým korespondečním soupeřem, emeritním plukovníkem Novákem a rozhodčím Jiřím Vachkem. V úvodu utkání jsem pořídil i několik fotek. Vlastní utkání zhodnotil jako obvykle IM Neklan Vyskočil. Tak příjemné počtení.
Po zimní přestávce se znovu k životu probudily rozehrané soutěže a nejinak tomu bylo i pro 2. ligu D. Los přivál áčko Caissy do Brna na Lokomotivu, což pro mě znamenalo vzdálenostně nejbližší utkání v celé soutěži, protože na rodný Duras to mám po přestěhování do Černých Polí přece jen o něco dál. Když jsem po zhruba 20-minutové procházce dorazil na místo, byl už téměř celý třebíčský tým pohromadě, a tak jsem se krom pozdravů se spoluhráči mohl pozdravit také se Standou Věchetem, se kterým mne pojí společné vzpomínky nejen z působení v Třebíči (v polovině devadesátých let), ale i na Agro Vnorovy, druhdy velmi zajímavě poskládaný tým z okolí Hodonína a Uherského Hradiště, který hned ve své první sezóně uhrál v 1. lize 4. místo. Jediné, co mě mrzí je, že jsem Standu nestihl v Durasu v době jeho největší slávy (byl jsem ještě malý), za který dlouhá léta úspěšně bojoval, než přešel do Zbrojovky Brno.
Akcie v tomto zápase stály výš na straně Caissy, ale čekal jsem velmi náročný zápas. Síla Lokomotivy tkví totiž ve vyrovnanosti sestavy a navíc tento povětšinou mladý tým disponuje několika velmi šikovnými šachisty, kteří to v tomto hracím tempu umějí. K tomu jsme se museli vypořádat s absencí Petra Buchníčka a Evči Kulované, takže opatrnost byla na místě.
Zápas samotný probíhal dlouho vyrovnaně, nicméně jednu podstatnou výhodu nám domácí přihráli hned na samém začátku. To v souboji na 8. šachovnici nabídnul kapitán Lokomotivy Jakub Bednář remízu našemu Miroslavu Zachariášovi, který ji přijal a má tak coby náhradník na svém kontě velmi pěkných 1,5 ze 2. Lokomotiva se tak ale pro mě nepochopitelně vzdala své jediné elové převahy, zde dokonce velmi výrazné. Psychologicky nás to určitě povzbudilo a domnívám se, že právě tento moment byl jedním z nejdůležitějších v celém zápase.
Miroslav Zachariáš získal cennou půlku v partii proti Jakubu Bednářovi
Následně svou vzrůstající šachovou sílu ukázal Pepa Kratochvíl, ověnčený ještě čerstvými trofejemi z prosincového MČR juniorů v bleskové hře v Praze, a také vítězstvím na přeboru kraje Vysočina v téže disciplíně. Jeho dnešní soupeř Lukáš Řehůřek na něj po 1.e4 c5 2.Jf3 e6 zahrál zajímavé 3.b3, ale ve střední hře nedokázal zvolit správný plán a tak Pepa po dokončení vývinu a správném rozestavění figurek ukázkově rozbil postavení bílého, jehož král navíc uvíznul v centru. Ujímáme se tak vedení 0,5‒1,5.
Pepa Kratochvíl udolal v útočné partii Lukáše Řehůřka
Třetí skončivší partií je ta moje proti Martinu Šklíbovi. S Martinem jsem se utkal dosud dvakrát, v obou případech bílými a vytěžil jsem z toho pouhou půlku. Nyní jsem tedy měl „konečně“ černé a možná se na to dalo koukat i trochu líp než předtím :). Využil jsem dobré přípravy k získání více než půlhodinového náskoku, nicméně s přibývajícími tahy jsem měl pocit, že mi k úplné spokojenosti stále něco chybí. A tak jsem vymýšlel správný plán, což se mi zřejmě podařilo, no mezitím jsem zaregistroval možnou protihru bílého na královském křídle. Vzhledem k tomu, že jsem měl v tu chvíli již o téměř 10 minut méně a průběh zápasu se mi zdál příznivý, nabídnul jsem remízu. Bylo mi jasné, že soupeř musí najednou přemýšlet nejen o pozici, ale také o nabídce. V tu chvíli stál už zřejmě na prohru Olda Sedláček proti Karlu Kratochvílovi, no misku vah na naši stranu nakláněl výborně hrající Milan Smištík proti IM Josefu Augustinovi. Zbytek partií byl nejasný a tak ani Martin raději nepokoušel osud, přece jen určité poziční plusy byly spíše na mé straně a šance bílého jedině v taktice – 1–2.
Neklan Vyskočil se utkal s brněnským kolegou Martinem Šklíbou
Důležitou výhru poté zaznamenává Milan Smištík, který velmi pěknou poziční obětí pěšce 14.e5! a po dalších tazích 14.— dxe5 15.Ja4 f4 16.e4 Jg6 17.Vg5 Sh3 18.Vh5! měl už zjevnou převahu!
 |
 |
 |
|
|
|
|
 |
8 |
 |
|
|
|
 |
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
4 |
|
|
|
 |
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
 |
 |
|
|
|
|
1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h |  |
| Pozice po 13. tahu v partii Smištík‒Augustin | ||||||||
Ta vyústila v přechod do čtyřvěžovky s pěšcem více a po výměně jednoho páru věží už Milan bez problémů zavěsil, když se k převaze materiální přidala i převaha poziční. Výborně Milane, opravdu bravurní výkon, vedeme už 1–3!
Někdy v tuto chvíli se ale začínají dít věci na 4. šachovnici. Tam si Olda Sedláček nalezl do problémů již v zahájení, které vyústily ve ztrátu pěšce a také velký časový deficit (2 minuty proti 40). Nad jeho pozicí jsem zlomil hůl, zmizely dámy a zůstala jen beznadějná koncovka čtyř věží a dvou lehkých figur na každé straně. Pravda, Olda měl dvojici střelců proti jezdci a střelci, to ale v dané pozici nemělo velký význam. Najednou ale koukám, že se jeho figurky začínají rozehrávat a zničehonic velký KK ztrácí figuru! Navíc ani jeho král není ukázkový, chybí domovník na g7 a diagonálu a1–h8 tak kontroluje bílý černopolec. Olda však hraje už 10 tahů na minutě a v okamžiku možnosti jednoduchého přechodu do koncovky V+S+2p – V+4p, která je ale objektivně remízová (no s určitými šancemi na výhru bílého), udělá hrubou chybu, po které ztrácí pracně nabytou figuru zpět (a zrovna onoho mocného černopolce), kde navíc černému krom dvou pěšců navíc zůstává i daleko postouplý pěšec na c3 a tím je partie vyřízena. Velká škoda, Karlova špatná technika mohla dostat tvrdou ránu, takto domácí snižují na 2–3.
Zbývající tři partie mě však naplňují optimismem. Honza Tesař, věren svému stylu útočí na bílého krále Milan Kratochvíla a nevidím způsob dobré obrany. Vlasta Píza proti Standovi Věchetovi má sice pěšce méně, je to ale dvojpěšec a Vlastova dáma zavítala na dámské křídlo bílého, kde se snaží něco pěkného uloupit :). Mám jedinou obavu, aby mu Standa nechytil jezdce, stojícího na centrálním poli d4, což se naštěstí nestane, protože Standa podle mého až příliš brzy jezdce napadne (c3) a ten vyskáče přes pole b3 na a5, odkud společně se střelcem z a6 ohrožují bílého pěšce na c4. Nejsem si jistý, jestli bílý nemohl v této fázi partie využít náhlého shluku černých figur na sloupci a, které nebyly kryty žádným pěšcem, no po dobrání pěšce c4 přešla partie do koncovky D+J+5p – D+S+5p, která je už lepší za černého. Posledním nejmenovaným mohykánem je Petr Bělohlávek, který proti Petru Kunčarovi dlouho pozičně manévroval, aby nakonec dobyl důležité pozice, které resultovaly v zisk kvality v koncovce D+V+5p – D+J+5p. Černý měl jako určitou kompenzaci aktivní dámu, ovšem podobně jako bílý také slabého krále.
Definitivní rozhodnutí zápasu přichází ze 7. šachovnice z partie Kratochvíl M. – Tesař. Honza sehrál zahájení všelijak, jen ne dobře, kde se z oběti pěšce stala ztráta. Soupeř však nevyužil žádnou z možností získání rozhodující převahy a trestuhodně umožnil černým jezdcům vpadnout do své pozice. Zbytek partie probíhal za oboustranné časové tísně, kdy oba borci hráli na minutě s povinností udělat ještě cca 15 tahů. Milan však dnes prostě nebyl ve formě a tak mě i přes určité lepší možnosti černého připadal závěr partie jako jedna scéna z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“, kdy jeden chvat střídal druhý (7. a 9. minuta) a odpor druhé strany byl až příliš odevzdaný. Partii si i s drobným komentářem můžete přehrát zde. Vedeme tedy 2–4 a vzhledem k průběhu na zbylých dvou šachovnicích je prakticky rozhodnuto!
Nevídané věci se děly v partii Honzy Tesaře s Milanem Kratochvílem
Těsně před svým odchodem domů jsem ještě viděl Vlastu, kterak vyměnil dámy a přešel do koncovky střelce proti jezdci s pěšcem navíc, o partii Petra Bělohlávka s Petrem Kunčarem už byla řeč. Výsledkem nakonec bylo vítězství Vlasty Pízy a remíza ve druhé zmíněné partii, což znamená naše vítězství v poměru 2,5–5,5. Je určitě dobře, že se Vlasta rehabilitoval za předchozí neúspěšné výsledky a že vykročil do tohoto roku správnou nohou :).
Celkové vítězství je tedy pěkné a osobně jsem rád, že se tuto nesnadnou překážku podařilo zdolat. V cestě za postupem však stojí mocný soupeř z Polabin, který dnes v základní sestavě deklasoval béčko Caissy neuvěřitelným kanárem 0–8! Tak uvidíme, do konce zbývá ještě dlouhých 6 kol a vzájemný zápas je na pořadu až na samý závěr…
