Šachový klub Caissa Třebíč

Latinský citát v záhlaví článku pochází z Plautova dramatu Zajatci a v překladu znamená „stát mezi obětníkem a kamenem“. Veliký autor komedií přejal tento obraz z římských náboženských obřadů a v jisté nadsázce v něm odkazoval na zvíře, které se nacházelo v prostoru mezi knězem a kamennou palicí, jež vždy nevyhnutelně ukončila pozemskou existenci obětiny. Rčení se proto v obecné rovině užívá k vyjádření bezvýchodné situace a velmi dobře ilustruje postavení, v němž se ocitla Caissa „B“ po sedmém kole II. ligy. Zbývá už jen zodpovědět otázku, zda byl rituál definitivně završen či na nás rána v podobě sestupu do Krajského přeboru teprve čeká. Anebo se jí nakonec dokážeme ještě šťastně vyhnout? Dum spiro, spero. Naděje snad umírá opravdu až jako ta poslední.

Po dramatické bitvě v Chrudimi měl první tým Caissy výhodu domácího prostředí, což bylo v třeskuté, po mnohá desetiletí nepanující mrazivé zimě, skutečnou výhodou. Větší zima byla prý v historii jen dvakrát a možná to byl také důvod příjezdu torza hradeckých šachistů k nám, po němž by si mohli říci s Karlem Poláčkem - "bylo nás pět". Něco naznačoval již článek Martina Vacka na 63 + 1, kde se sice píše o možném trapasu či víře "tak snad těch pět lidí šachistů dohromady dáme", spíše se to však dalo přisoudit určitému respektu. Jaké bylo však naše překvapení, když se v hrací místnosti objevilo skutečně pět šachistů, z nichž jsem znal jen první dva hradecké hráče! O důvodech můžeme spekulovat, snad zima, absence motivace, nemoci... V každém případě to Hradec bude stát 3 x 300,-Kč do svazové pokladnice a nám to značně usnadnilo překonání možná poslední těžké překážky za prvoligovým postupem.